25 Cdo 3100/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou
v právní věci žalobce P. Č., proti žalovanému Mgr. M. H., advokátu se sídlem v
Praze 8, Karolinská 661/4, o 8 392 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 31 C 319/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 39 Co 442/2014-70, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Usnesením ze dne 9. září 2014, č. j. 31 C 319/2014-61, Obvodní soud pro Prahu 2
nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, k odvolání žalobce bylo
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 29 Co
442/2014-70, změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o žádosti
žalobce o osvobození od soudního poplatku z návrhu se zastavuje. Odvolací soud
uvedl, že o žádosti žalobce bylo již soudem prvního stupně rozhodováno dne 12.
4. 2013 a vzhledem k tomu, že jeho opětovný návrh je obsahově totožný s
předchozím, a neuvedl v něm žádné nové skutečnosti svědčící o změně v jeho
majetkových poměrech, soud řízení o žádosti o osvobození od soudního poplatku z
návrhu zastavil pro nedostatek podmínky řízení, spočívající v překážce věci
rozhodnuté.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání a požádal o osvobození od soudního
poplatku za dovolání a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat
účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry
účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění
práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno.
Podle ust. § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl
soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho
žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že
může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudního
poplatku, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být podmiňován platbou soudního poplatku z
dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty
práva, jehož přiznání se účastník domáhá. Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o
soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 odst. 2 sazebníku poplatků, se
tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí,
jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §
138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp.
zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek). Vzhledem k tomu, že v daném případě není dovolatel povinen
uhradit soudní poplatek z podaného dovolání, není třeba o jeho žádosti o
osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení rozhodovat.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako
soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014,
sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR
9/2015).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto případě nejsou splněny předpoklady
pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro toto dovolací
řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, jestliže již
ze samotných údajů účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo
z jiné úřední činnosti, anebo je obecně známé, je bez dalšího nepochybné, že
jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného
prostředku se pak - mimo jiné - jedná tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu,
co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být
úspěšný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn.
21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod
číslem 67/2014).
Usnesením o zamítnutí žádosti účastníka o přiznání osvobození od soudních
poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti
téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět
jen tehdy, změnily-li se jeho poměry, z nichž soud vycházel v původním
(zamítavém) rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.
července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, publikované ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod číslem 99/2013).
Dovolatel v návrhu na osvobození od soudního poplatku uvedl totožné skutečnosti
jako dříve. Jeho návrh, který žádné novoty neobsahuje, mu nemůže přivodit
příznivé rozhodnutí, tedy ani v rámci dovolacího řízení nemůže být žalobce
úspěšný. Není proto důvodné, aby byl žalobci pro dovolací řízení ustanoven
zástupce, když by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby
bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno
povinné zastoupení dovolatele.
V situaci, kdy není splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele dle ust. §
241 o. s. ř. a není ani důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o
dovolání, Nejvyšší soud podle ust. § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.
řízení o jeho dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu