25 Cdo 316/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. B. proti
žalované F. B., s. r. o., o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 C 972/99, o dovolání žalobce proti rozsudku
Okresního soudu v České Lípě ze dne 28. března 2000 č.j. 8 C 972/99-32 ve znění
opravného usnesení ze dne 6. dubna 2000 č.j. 8 C 972/99-35 a proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. října 2000 č.j.
29 Co 320/2000-87, takto :
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne
28. 3. 2000 č.j. 8 C 972/99-32 ve znění opravného usnesení ze dne 6. 4. 2000
č.j. 8 C 972/99-35 se zastavuje.
II. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočky v Liberci ze dne 9. 10. 2000 č.j. 29 Co 320/2000-87 se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
% úrokem od 1. 6. 1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením
ze dne 9. 10. 2000 č.j. 29 Co 320/2000-87 připustil zpětvzetí žaloby, rozsudek
soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení zrušil a řízení zastavil.
Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozhodnutím soudů obou stupňů podal žalobce dovolání z důvodu podle § 241
odst. 3 písm. a/ a b/ o.s.ř., jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1
písm. c/ a f/ o.s.ř. Namítá, že zpětvzetí žaloby nenavrhl svévolně, nýbrž byl
„do této situace vmanipulován\", když k jeho žádosti mu nebyl ustanoven advokát
jako jeho právní zástupce, který by mu odborně pomohl. Za nespravedlivé
považuje rozhodnutí o tom, že má zaplatit náklady řízení, a to s ohledem na
svou finanční situaci i s ohledem na to, že si v řízení nevěděl rady. Navrhuje
zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo
vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání
věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že v daném
případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští ( § 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí
odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písmeny
a/ až g/.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje
ustanovení § 238a a § 239 o.s.ř.
Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo
a/ změněno usnesení soudu prvního stupně: to neplatí, jde-li o usnesení o
nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o
pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od
soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o
nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a
jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b/ rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se
zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení
zastavuje (§ 208): to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 20.000,-Kč a v obchodních věcech 50.000,-Kč,
c/ rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc
byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d/ odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení
zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e/ odvolání odmítnuto,
f/ odvolací řízení zastaveno.
Podle § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení
odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně
potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je
přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle § 239
odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení
přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením
potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením /vydáním/ usnesení, kterým bylo
rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné,
jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího
soudu má po právní stránce zásadní význam.
V dané věci žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
připuštěno zpětvzetí žaloby, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení
zastaveno. Proti takovému usnesení však dovolání z důvodů podle § 241 odst. 3
písm. b), c), d) o. s. ř. nemůže podat žalobce, neboť rozhodnutím o připuštění
zpětvzetí žaloby bylo jeho procesnímu návrhu vyhověno, a dovolatel ostatně ani
nezpochybňuje, že žalobu vzal zpět. Dovolání proti tomuto usnesení odvolacího
soudu by mohla podat žalovaná; žalobce by byl legitimován k podání dovolání
proti usnesení odvolacího soudu, jímž nebylo zpětvzetí návrhu připuštěno.
Rozhodnutím odvolacího soudu totiž bylo návrhu žalobce vyhověno, a nemohla tak
v jeho poměrech nastat újma; k podání dovolání v daném případě proto žalobce
není subjektivně oprávněn (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Přípustnost dovolání by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených
v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí
odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným.
Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení přitom není založena již tím,
že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad
uvedených v ustanovení § 237 o.s.ř., nýbrž nastává tehdy, jestliže rozhodnutí
odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti
rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastník řízení neměl procesní
způsobilost a nebyl řádně zastoupen.
Podle § 20 o.s.ř. může každý před soudem jako účastník samostatně jednat
(procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony
nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům). U
fyzických osob tato způsobilost vzniká v plném rozsahu zletilostí (§ 8 odst. 1
obč. zák.); pozbýt ji lze pouze za podmínek vyslovených v § 10 odst. 1 a 2 obč.
zák. na základě rozhodnutí soudu, vydaného v řízení podle § 186 a násl. o.s.ř.
Toto rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům má
konstitutivní účinky, jež se vážou k právní moci, a nepůsobí zpětně.
Nebyl-li tedy dovolatel zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v této
způsobilosti omezen, nemůže být splněna podmínka, že v řízení před soudem
prvního a druhého stupně neměl procesní způsobilost, přičemž okolnost, že
dovolatel nebyl v řízení zastoupen právním zástupcem, nemůže za těchto
okolností založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení; řízení
zmatečností podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. postiženo není.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti
rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla nesprávným postupem
soudu odňata možnost jednat před soudem.
O takovou situaci se jedná, jestliže soud postupoval v řízení tak, že znemožnil
účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád
dává. O vadu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde přitom jen
tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu
soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se
postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování.
Jak bylo zjištěno z obsahu spisu, žalobce poté, co podal odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně, v přípise ze dne 31. 3. 2000, adresovaném
Okresnímu soudu v České Lípě, požádal o ustanovení právního zástupce a v dalším
přípise ze dne 21.4.2000 uvedl, že „na základě rozsudku Okresního soudu v České
Lípě č.j. 8 C 972/99-32 ze dne 28. 3. 2000 a jeho odvolání k odvolacímu soudu
bere zpět návrh na zahájení řízení\", a to v plném rozsahu. Žalovaná v přípise
ze dne 7. 6. 2000 vyjádřila souhlas se zpětvzetím žaloby i s tím, že řízení
bude zastaveno. Odvolací soud usnesením ze dne 9. 10. 2000 č.j. 29 Co
320/2000-87 rozhodl tak, že zpětvzetí žaloby připustil, rozsudek soudu prvního
stupně zrušil, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení, když
dovodil, že jsou splněny podmínky dané ust. § 222 a § 208 o.s.ř. a žalovaná se
zpětvzetím vyslovila souhlas.
Žalobce ve svém podání ze dne 21.4.2000 zcela jednoznačně vyjádřil svou vůli
nezanechávající pochybnosti o jejím obsahu a smyslu spočívající v tom, aby o
jeho návrhu na zahájení řízení nebylo meritorně rozhodnuto, a nejsou zde žádné
pochybnosti o tom, že žalobce vzal svoji žalobu zcela zpět. Z tohoto důvodu
vyvolal tento procesní úkon zákonem předpokládané účinky. Za situace, kdy
žalobce vzal žalobu účinně zpět, nebylo třeba rozhodovat o jeho žádosti o
ustanovení právního zástupce pro řízení, neboť svým procesním úkonem žalobce
jednoznačně projevil vůli, aby jeho návrh nebyl soudem již dále projednáván.
Pokud dovolatel namítá, že by „za běžných podmínek\" ke zpětvzetí žaloby
nemohlo dojít, a že byl do tohoto svého rozhodnutí vmanipulován, je třeba
uvést, že každý procesní úkon je vždy nutno posuzovat z objektivního hlediska,
to jest podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi
projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani
podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil a tím, co jím
projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv. Jelikož
procesní úkon žalobce, totiž jeho podání z 21. 4. 2000, objektivně (podle svého
obsahu) je zpětvzetím žaloby, není tvrzení, že tento procesní úkon žalobce
nezamýšlel učinit, nikterak způsobilé zpochybnit správnost postupu odvolacího
soudu, který na základě tohoto procesního úkonu žalobce řízení zastavil; nelze
proto dovodit, že by žalobci byla odňata možnost jednat před soudem nesprávným
postupem odvolacího soudu.
Dovolací důvod podle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. není tedy dán. Dovolatel
netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu
trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, který
má povahu usnesení (srov. § 152 odst. 1 věta prvá, § 167 odst. 1 o.s.ř.), zákon
ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. nepřipouští.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není
přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 4 věty první, a
§ 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek
uplatněných v dovolání.
Pokud žalobce dovoláním napadl také rozsudek soudu prvního stupně, bylo v této
části nutno řízení zastavit. Z ust. § 236 odst. 1 o.s.ř., dle něhož je dovolání
mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu,
totiž vyplývá, že dovoláním nelze rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně
napadnout. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně
je odvolání (§ 201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční
příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že
žalobce směřuje dovolání přímo proti rozsudku soudu prvního stupně, uvedenou
podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o
dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (§ 104 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o.s.ř., neboť žalované
náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2001
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu