25 Cdo 322/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce L. T., zastoupeného JUDr. Hanou Bernatovou, advokátkou, se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou, se sídlem Praha 5, Kroftova 1, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 458/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2012, č. j. 20 Co 341/2012-106, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.704,- Kč k rukám JUDr. Hany Bernatové, advokátky, se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
a částečně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, v němž navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření navrhl, aby dovolání žalovaného bylo pro nepřípustnost odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.
12. 2012 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč a v obchodních věcech 100.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Ačkoliv odvolací soud jedním výrokem potvrdil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně ohledně peněžitého plnění ve výši 57.600 Kč, rozhodoval o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, a to o nároku žalobce na odškodnění bolesti ve výši 21.600 Kč a o nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 36.000 Kč. Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem.
Jestliže tedy napadeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu byla žalobci přiznána plnění nepřevyšující 50.000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků částku 50.000 Kč přesahuje. Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemění nic ani chybné poučení o možnosti podat dovolání obsažené v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení vynaložených v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta částku 3.704 Kč (§ 7 bod 5 a § 13 odst. 1 a 3 ve spojení s § 1 odst. 2 a § 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Brně dne 11. června 2013