Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 3223/2016

ze dne 2016-09-21
ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.3223.2016.1

25 Cdo 3223/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce České republiky - Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Hradci Králové, se sídlem Hradec Králové, Wonkova 1142/1, IČO 72496991, proti žalovanému F. S., o 24.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 197/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 4. 2016, č. j. 20 Co 135/2016-24, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Žalobce podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 4. 2016, č. j. 20 Co 135/2016-24, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2016, č. j. 18 C 197/2015-18, kterým bylo řízení zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a rozhodnuto o postoupení věci Úřadu práce ČR – krajské pobočce v Hradci Králové, jako správnímu orgánu pravomocnému k projednání a rozhodnutí v předmětné věci.

Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Napadeným rozhodnutím totiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení o zaplacení peněžitého plnění ve výši 24.000 Kč (k příslušenství pohledávky se přitom nepřilíží), tedy o částce nepřevyšující 50.000 Kč, přičemž se současně nejedná o nárok ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávního vztahu či o věc uvedenou v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř., a ani napadené usnesení nepatří mezi rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení § 238a o. s. ř.

Není-li přípustné dovolání proti rozhodnutí ve věci samé, protože je občanský soudní řád z hlediska hodnotového omezení přípustnosti dovolání nepovažuje za dostatečně významné, pak za použití argumentu a simili, nemůže být ve stejné věci dovolání přípustné ani v případech, kdy bylo řízení zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, tedy bez věcného projednání žaloby o částku nepřesahující 50.000 Kč postupem podle § 104 odst. 1 o. s. ř.

Obdobně Nejvyšší soud rozhodl rovněž o nepřípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby o zaplacení částky nepřesahující 50.000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2449/2015), nebo o nepřípustnosti dovolání proti kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu v řízení, jehož předmětem byla částka nepřevyšující 50.000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2137/2013).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 9. 2016

JUDr. Robert Waltr předseda senátu