25 Cdo 3234/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce J. J., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. H., a 2) F. H.,
obou zastoupených advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v
Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 37/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 8. srpna 2006, č. j. 56 Co 60/2006-119, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Karlových Varech poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 31. 3.
2003, č. j. 10 C 37/2001-52, jímž žalobě v plném rozsahu vyhověl, byl zrušen
usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2004, č. j. 56 Co 278/2003-68,
a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, rozsudkem ze dne 10. 11. 2005, č. j. 10
C 37/2001-90, žalobu na zaplacení částky 70.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody
za poškození jeho nemovitosti větším množstvím vody, jež při poruše vnitřního
rozvodu studené vody vytekla v době, kdy žalovaní, kteří původně užívali jeho
nemovitost na základě nájemní smlouvy, docházeli po ukončení nájemního vztahu
do objektu za účelem odstranění technických závad. Soud po provedeném řízení
vyšel ze zjištění, že žalovaní přestali nemovitost užívat jako nájemci ke dni
31. 8. 1999 a do objektu měli nadále přístup za účelem provedení oprav, k nimž
se zavázali při jednáních se žalobcem. Soud dospěl k závěru, že v této době již
žalovaní neměli povinnost pečovat o nemovitost s péčí řádného hospodáře, tak
jak tomu bylo v době, kdy předmětnou nemovitost užívali z titulu nájmu, ale
měli pouze prevenční povinnost při provádění oprav ve smyslu § 415 obč. zák.
Protože žalobce ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neupřesnil a
nedoložil své tvrzení, že žalovaní mu svým protiprávním jednáním způsobili
škodu, a samotná skutečnost, že měli přístup do nemovitosti v době
pravděpodobného vzniku škody, nemůže vést k tomuto závěru, soud žalobu jako
nedůvodnou zamítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. 8. 2006, č. j. 56
Co 60/2006-119, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního
stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Shodně s ním dospěl k
závěru, že žalobce neprokázal žádné konkrétní protiprávní jednání žalovaných,
kterým by způsobili škodu na nemovitosti.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust.
§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního
posouzení věci (ust. § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Namítá, že žalovaní
porušili povinnost vyplývající z ust. § 415 obč. zák. počínat si tak, aby
nedocházelo ke škodám na majetku. Jestliže měli v objektu provést rozsáhlé
úpravy, byla jim zachována držba objektu, a jestliže svým jednáním způsobili
nekontrolovatelné vytékání vody do objektu, nepočínali si tak, aby ke škodě na
majetku nedošlo. Uvádí, že on do objektu nechodil a škodu tak nemohl způsobit.
To, že nepřevzal nemovitost od žalovaných, vyplývá z logiky situace, důkazní
břemeno o opaku je na žalovaných a ze zápisu o předání nevyplývá, že by k
předání došlo. Dovozuje, že žalovaní odpovídají za vzniklou škodu podle ust. §
420 obč. zák., protože neprokázali, že škodu nezavinili. Navrhl, aby dovolací
soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 o.
s. ř., věc projednal podle ust. § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání,
které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není opodstatněné.
Nesprávné právní posouzení, které jako dovolací důvod uplatňuje žalobce, může
spočívat v tom, že na zjištěný skutkový stav soud aplikoval nesprávnou právní
normu nebo správně použitou normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Jak vyplývá z výsledků řízení, žalovaní přestali být nájemci objektu k 31. 8.
1999, v souvislosti s předáním předmětu nájmu se zavázali provést určité
technické úpravy, a měli proto přístup do nemovitosti. V době od září 1999 do
dubna 2000 došlo k poruše a vyteklo větší množství vody, jež následně poškodila
objekt. V té době však nebylo povinností žalovaných pečovat o nemovitost s péčí
řádného hospodáře při provádění oprav – jako v době trvání nájemního vztahu –
neměli tedy tak širokou škálu povinností vážících se k řádnému užívání
pronajaté věci (srov. § 665 a násl. obč. zák.), nicméně i tak byli povinni ve
smyslu § 415 obč. zák. počínat si při svém jednání tak obezřetně, aby nedošlo
ke škodě na majetku. Avšak vzhledem k tomu, že žádné konkrétní jednání či
opomenutí žalovaných, jež by způsobilo výtok vody, resp. poškození nemovitosti,
nebylo v řízení prokázáno (a žalobce ani konkrétní protiprávní jednání
žalovaných v řízení netvrdil), nelze ze samotné okolnosti, že k výtoku vody
došlo v době, kdy měli přístup do nemovitosti za účelem provádění oprav,
dovozovat, že způsobili škodu či zanedbali povinnou péči. Ani závěr, že byla
porušena prevenční povinnost ve smyslu § 415 obč. zák., nelze činit bez
zjištění, v jakém jednání žalovaných, jež škodu vyvolalo, toto porušení
spočívá. Není-li splněn základní předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, neboť
není prokázán skutek, jenž je příčinou vzniku škody a jehož se dopustili
žalovaní, není nárok na náhradu škody dán. V tomto směru je právní posouzení
soudů obou stupňů správné a uplatněný dovolací důvod není naplněn.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl podle § 243b odst. 2
část věty před středníkem o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu
nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady
nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu