25 Cdo 3243/2006-2
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. Ž., zast. advokátkou, proti žalovanému L. J., zast. advokátkou, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 51/2004, o návrhu na opravu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. října 2007, č. j. 25 Cdo 3243/2006-101,
Návrh se zamítá.
Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. října 2007, č. j. 25 Co 3243/2007-101, bylo odmítnuto dovolání žalovaného a bylo mu uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.521,- Kč k rukám advokátky.
Podáním ze dne 8. 11. 2007 navrhla JUDr. E. V., aby postupem podle § 164 o. s. ř. byla opravena početní chyba ve výroku o nákladech řízení, neboť podle jejího výpočtu činí výše její odměny dle § 3 odst. 1, § 15 a § 18 vyhl. č. 484/2000 Sb. z částky 130.500,- Kč 29.485,- Kč a po dvojím krácení spolu s režijním paušálem 300,- Kč a s DPH celkem částku 9.128,78 Kč.
Vzhledem k tomu, že ve výpočtu výše náhrady nákladů řízení v usnesení NS ČR ze dne 24. října 2007 nedošlo k početní chybě, Nejvyšší soud ČR návrh na vydání opravného usnesení podle § 164 a § 243c odst. 1 o. s. ř.zamítl.
Výše odměny za jeden úkon právní služby z částky 130.500,- Kč činí totiž 24.075,- Kč, a po dvojím krácení na polovinu (§ 3 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006) činí 6.020,- Kč, plus 300,- Kč režijní paušál a vše navýšeno o 19 % DPH, celkem 7.521,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné tedy jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Námitky dovolatele, pokud se týkají otázek skutkových, tedy hodnocení důkazů soudem, naplňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 16/2002, pod C 1164).
Pokud jde o právní stránku věci, tedy o aplikaci vyhlášky č. 32/1965 Sb. či vyhlášky č. 440/2001 Sb., o pochybení při právním posouzení věci se jedná, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Bolest a ztížení společenského uplatnění (§ 444 občanského zákoníku) nemusí a obvykle také nevznikají současně. Náhrada za ztížení společenského uplatnění se poskytuje za trvalé následky vyvolané škodou na zdraví, které nepříznivě ovlivňují možnosti poškozeného uplatnit se v jeho dalším životě a ve společnosti (srov. § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., § 4 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb.). Vyhláška č. 440/2001 Sb. ve svém přechodném ustanovení (§ 9) uvádí, že bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené škodou na zdraví, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, se posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu považovat za ustálený a v níž je tedy možné posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro jeho životní úkony, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů, a lze tak přistoupit k jeho bodovému ohodnocení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2107/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3/2001, pod č. 36, případně též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.07.2003, sp. zn. 21 Cdo 642/2003). Přestože žalobkyně utrpěla úraz dne 11. 8. 2001, tedy v době účinnosti vyhlášky č. 32/1965 Sb., ztížení společenského uplatnění jí vzniklo až v době, kdy byl její zdravotní stav ustálen, což podle obsahu spisu bylo prokazatelně až po 1. 1. 2002, tedy až v době účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb., jak správně dovodil odvolací soud, který tedy zjištěný skutkový stav věci po právní stránce správně posoudil a nelze mu vytýkat ani nesprávný právní názor při aplikaci vyhlášky č. 440/2001 Sb. Tím méně se pak jedná o otázku zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, neboť dovolacímu přezkumu předloženou právní otázku řešil odvolací soud v souladu s hmotným právem i s ustálenou judikaturou, takže není podklad pro závěr o zásadním významu jeho rozhodnutí po právní stránce (§ 237 odst. 1 písm. c o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), za což ji náleží odměna z částky 130.500,- Kč, krácená dvakrát o polovinu (§ 3 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006), po krácení 6.020,- Kč, plus 300,- Kč režijní paušál a vše navýšeno o 19 % DPH.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu