25 Cdo 3299/2025-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: D. C., zastoupený JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1, proti žalované: Nemocnice Vrchlabí, s.r.o., IČO 64827232, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, zastoupená JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem Vodičkova 699/28, Praha 1, o zaplacení 27 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 9/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2025, č. j. 14 Co 222/2025-160,
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 3 183 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 18. 3. 2025, č. j. 64 C 9/2023-123, uložil žalované zaplatit žalobci 27 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu, co do 27 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III a IV). Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 8. 8. 2025, č. j. 14 Co 222/2025-160, potvrdil zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně co do části příslušenství, jinak jej změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobci 27 000 Kč se zbylou částí příslušenství, dále jej potvrdil ve výroku IV, pouze doplnil platební místo, a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a nákladech odvolacího řízení. Předmětem řízení byl žalobcův nárok na náhradu nákladů na jeho péči, neboť je odkázán na 24hodinovou péči od svých blízkých. Ti mu ji poskytují v rozsahu 15 hodin za den. 2. Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním. Žalobce ve vyjádření navrhl dovolání odmítnout jako nepřípustné, popř. zamítnout. 3. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 4. Předmětem odvolacího řízení v projednávané věci byla náhrada nákladů na péči ve výši 27 000 Kč, tedy částka nedosahující zákonem stanovenou hranici tzv. dovolací bagatelnosti. Současně se nejedná o spor vyplývající ze spotřebitelského nebo pracovněprávního vztahu a nejde ani o žádné z procesních usnesení uvedených v § 238a o. s. ř., u nichž se uvedený limit neuplatní. Žalovaná si v dovolání byla vědoma bagatelnosti sporu, avšak argumentovala tím, že náklady léčení představují opětující se plnění ve smyslu § 238 odst. 2 o. s. ř. Judikatura Nejvyššího soudu dlouhodobě vychází z toho, že účelně vynaložené náklady léčení ve smyslu § 449 obč. zák. je možné přiznat tomu, kdo je skutečně vynaložil a kdo má přímý nárok na jejich náhradu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014, uveřejněný pod č. 44/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“); nemůže se tak však stát formou peněžitého důchodu (renty) stanoveného do budoucna, nýbrž pouze zpětně na základě prokázání skutečně vynaložených nákladů (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 3. 1981, sp. zn. 6 Cz 14/81, publikovaný pod č. 26/1982 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2914/2021). Vzhledem k tomu náklady léčení nemohou mít povahu opětujícího se plnění. Dovolání žalované je v důsledku toho objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací soud je proto odmítl. 5. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 1. 2026
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu