25 Cdo 3328/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně S. K., o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 46/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. září 2007, č.j. 30 Co 514/2007-86, takto:
Dovolání se zamítá.
46/2007-48, odmítl žalobu ze dne 6. 12. 2006 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V žalobě byla na straně žalující uvedena rovněž dcera žalobkyně C. K., která však žalobu nepodepsala, neučinila žádný úkon, kterým by se s žalobním návrhem ztotožnila, a soudu nebyla doložena ani plná moc opravňující žalobkyni k zastupování její dcery. Soud prvního stupně proto jednal pouze se žalobkyní. Žalobu shledal neprojednatelnou z důvodu nedostatku náležitostí podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. Podle soudu prvního stupně ze žaloby nevyplývá, čeho se žalobkyně domáhá, zejména není jasné, komu by měla být zaplacena částka 4.000.000,- Kč požadovaná jako satisfakce za utrpení jejího otce, který dne 30. 6. 2006 zemřel, z čeho žalobkyně dovozuje výši požadované částky a v jakém poměru by měla být povinnost k zaplacení této částky rozdělena mezi žalující a žalované. Neurčitost žaloby shledal soud prvního stupně rovněž v nedostatečném označení žalovaných subjektů. Žalobkyně byla v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 o. s. ř. soudem prvního stupně opakovaně vyzývána k odstranění vad žaloby, vady však svými písemnými podáními, v nichž se podrobně zabývala námitkami proti léčebnému postupu zdravotnického personálu nemocnice, neodstranila.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 2007, č.j. 30 Co 514/2007-86, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba ani po opakovaném doplnění neobsahuje stanovené náležitosti, je neurčitá a vnitřně rozporná, neboť z podání žalobkyně není zřejmé, jaká částka, kým a komu má být zaplacena, a jednoznačné není ani určení žalovaných subjektů, není totiž zřejmé, zda žalováni jsou pouze O. n. M. B., a.s., (dále jen „nemocnice“) a „MUDr. Z. S.“, anebo i další osoby.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Pochybení odvolacího soudu dovolatelka spatřuje v nesprávné aplikaci procesních předpisů. Dovolatelka má za to, že vady žaloby ve stanovených lhůtách odstranila a že soudy obou stupňů měly za použití správného jazykového i logického výkladu shledat žalobu dostatečně určitou a srozumitelnou. Označení žalovaných dovolatelka považuje s ohledem na své objektivní možnosti za dostatečné, záměna označených lékařů navíc není možná, protože z jednotlivých podání jednoznačně vyplývá čas i oddělení nemocnice, kde byli tito lékaři v rozhodnou dobu ve službě. Nepřesnost v právní formulaci petitu žaloby nepovažuje dovolatelka za rozhodující, neboť ze žaloby je zřejmé, čeho se domáhá. (500.000 Kč jako náhrady psychické újmy a 1.500.000 Kč jako ztráty příjmu). K návrhu své dcery se dovolatelka nevyjadřuje, když nebyla zplnomocněna k podání žaloby jejím jménem. Okolnost, že svá tvrzení nedoložila důkazy, mohla mít dle dovolatelky za následek zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene, nikoliv odmítnutí podání. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a které kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. musí obsahovat označení účastníků řízení (jménem, příjmením a bydlištěm fyzických osob, respektive názvem /firmou/ a sídlem právnických osob), vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náležitosti je třeba uvést takovým způsobem, aby z obsahu žaloby jednoznačně vyplývaly, popř. aby je bylo možno bez jakýchkoliv pochybností dovodit z jejího textu.
Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).
Z obsahu spisu vyplývá, že dovolatelka byla soudem prvního stupně opakovaně (usneseními ze dne 2. 1. 2006 a 5. 3. 2007) řádně vyzývána k doplnění žaloby tak, aby byla možná jednoznačná identifikace účastníků řízení, aby byly vylíčeny rozhodující skutečnosti, z nichž jsou dovozovány uplatněné nároky, a aby bylo nepochybné, kdo, vůči komu a čeho se přesně domáhá. Dovolatelka žalobu doplnila podáními ze dne 31. 1. 2007, č.l. 11, ze dne 27. 2. 2007, č.l. 24, a ze dne 19. 4. 2007, č.l. 41. Podáním ze dne 19. 4. 2007 (č.l. 41) doplnila identifikační údaje žalovaných tak, že upřesnila označení žalované nemocnice a doplnila adresu bydliště MUDr. Z. S. Další údaje uváděla i v podáních ze dne 25. 6. 2007 (č.l. 61) a ze dne 23. 8. 2007 (č.l. 75).
Podle ustálené judikatury musí být účastníci řízení v žalobě označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným a aby s ním soud mohl jednat.
Označení žalované nemocnice a MUDr. Z. S., jak bylo uvedeno v podání ze dne 19. 4. 2007 a posléze rovněž v odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně (č.l. 61 - 64), je s ohledem na shora uvedené nutno považovat za dostatečně určité k tomu, aby s těmito osobami bylo možno pokračovat v řízení. Z podání žalobkyně však vskutku není nepochybně zřejmé, zda žalovanými jsou i další označené osoby (lékaři), když v podáních ze dne 31. 1. 2007 a ze dne 19. 4. 2007 jsou označeni jako žalovaní kromě nemocnice a MUDr. S. též MUDr. R. K., MUDr. J. K., MUDr. R. N. a MUDr. H. H., (všichni bez uvedení bydliště, přičemž přesnou podobu jmen nelze seznat, neboť je žalobkyně uvádí zpravidla bez diakritiky), v podání ze dne 25. 6. 2007 jsou jako žalovaní uvedeni pouze nemocnice a MUDr. S., ostatní výše jmenovaní lékaři jsou v podání rovněž uvedeni s nejasným požadavkem žalobkyně na jejich potrestání (vyloučení z funkce).
Ačkoli žalobkyně byla opakovaně poučena o tom, že je nutné, aby přesně uvedla, jaké plnění od toho kterého žalovaného a na základě jakých konkrétních skutkových okolností požaduje, ani tyto údaje nejsou z jejích podání nepochybně zřejmé. V žalobě ze dne 6. 12. 2006 není uvedena žádná požadovaná částka. V podání ze dne 31. 1. 2007 (kde však ještě vystupuje jako druhá žalobkyně její dcera) je požadováno za fyzické a psychické utrpení otce 4 miliony Kč, za psychické utrpení a ztrátu příjmu žalobkyně 2 miliony Kč a za psychické utrpení a ztrátu příjmu dcery 1 milion Kč, aniž by bylo uvedeno, kdo a komu má uvedené částky zaplatit. V podání ze dne 19. 4. 2007 uvádí žalobkyně, že ztráta zisku z firmy, kterou měla uvést do provozu v létě 2006, do dubna 2007 činí 1 500 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak žalobkyně k vyčíslení této částky dospěla. V podání ze dne 25. 6. 2007 žalobkyně požaduje na nemocnici 3 000 000 Kč z důvodu svého psychického a fyzického utrpení a 2 100 000 Kč z důvodu ztráty příjmu do června 2007 a na MUDr. S. 2 000 000 Kč z důvodu psychického utrpení. V podání ze dne 23. 8. 2007 pak žalobkyně uvádí, že může „rozdělit vinu“ na 50% Oblastní nemocnice M. B. a.s. a dále 20% Dr. S., 10% Dr. K., 10% Dr. N., 5 % Dr. K., 5 % Dr. H., aniž by uvedla, zda a jaké plnění po jednotlivých tato označených osobách požaduje. O neujasněnosti žalobního návrhu svědčí i to, že v dovolání sepsaném samotnou žalobkyní (označeném jako odvolání) je uvedeno, že částku 2 000 000 Kč za psychické utrpení požaduje od lékařů v těchto poměrech: MUDr. S. – 40%, MUDr. K. – 20%, MUDr. N. – 20%, MUDr. K. 10% a MUDr. H. 10%, zatímco v dovolání sepsaném advokátem (č.l. 220) se uvádí, že žalovaná požaduje (není uvedeno, na kom) na náhradě psychické újmy 500.000 Kč a na ztrátě příjmu 1.500.000 Kč, tedy částky opět se lišící od částek dříve uváděných a v průběhu řízení bez objasnění důvodu měněných. Lze dodat, že vylíčení skutkových okolností, na jejichž základě se žalobkyně domáhá náhrady ztráty na příjmu, je zcela nedostatečné, neboť není zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností a úvah žalobkyně k částkám, které požaduje, dospěla. Dovolací argument, že neuvedení důkazů nemůže být důvodem pro odmítnutí žaloby, je nepřiléhavý, neboť na takovém závěru rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Požadavek skutkového odůvodnění žaloby (tj. vylíčení rozhodujících skutečností) přitom nelze zaměňovat s povinností navrhnout k žalobním tvrzením důkazy.
Lze tedy uzavřít, že podmínky pro odmítnutí žaloby byly splněny, a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak nebyl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl.
Jestliže spis v současné době čítá již 230 listů a přes úsilí soudu žaloba není způsobilá k věcnému projednání, nezbývá než žalobkyni doporučit, aby k uplatňování svých práv využila kvalifikované právní pomoci (která však ve stádiu dovolacího řízení již není schopna odvrátit důsledky předchozích pochybení v postupu žalobkyně).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, když žaloba byla odmítnuta i pro nedostatečné označení žalovaných, takže nejsou náležitě identifikovány strany, mezi nimiž by náhrada nákladů přicházela v úvahu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu