25 Cdo 3330/2025-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobce: M. V., proti žalované: L. K., o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 9 C 281/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2025, č. j. 71 Co 209/2025-77, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
nemajetkové újmy pro nezaplacení soudního poplatku (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
2. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 10. 2025, č. j. 71 Co 209/2025-77, odmítl odvolání žalobce (výrok I), potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II a III (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř. nebo doložil, že má právní vzdělání. Soud prvního stupně se již nezabýval v podání obsaženou žádostí žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, neboť žalobce byl v rámci řízení opakovaně vyzýván ke splnění procesních povinností a na výzvy reagoval pouze podáními obdobného či stejného znění, čímž dochází pouze k zacyklení řízení. Žádosti žalobce o ustanovení advokáta pro řízení přitom již dříve v řízení nebylo vyhověno usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 3. 2025, č. j. 9 C 281/2024-23, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2025, č. j. 71 Co 72/2025-40, s poukazem na to, že se ze strany žalobce jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, žalobce podává opakovaně podání postrádající základní objasnění skutkových okolností a povahy uplatňovaných nároků, jeho četná podání směřují často proti týmž osobám a představují svévolné a šikanózní uplatňování práv se záměrem působit jinému procesní obtíže.
4. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, zhodnotil v této fázi řízení přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud prvního stupně, by vedl k neukončitelnému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), neboť žalobce na výzvy soudu nereaguje adekvátním způsobem a podává těžko srozumitelná podání, jimiž napadá správnost rozhodnutí, aniž by vyhověl výzvám soudu k odstranění vad podání či řádnému doložení majetkových poměrů pro účely rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce pro řízení. Navíc i v této fázi řízení se jedná opět o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť dovolání směřuje proti usnesení o zastavení řízení pro nepochybné nesplnění poplatkové povinnosti. Není tedy splněn jeden z nezbytných předpokladů pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., proto by nebylo možné žalobci osvobození od soudních poplatků přiznat. Nejsou-li splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nejsou splněny ani podmínky pro ustanovení zástupce (advokáta) pro řízení (§ 30 o. s. ř.).
5. Nejvyššímu soudu je známo, že dovolatel nebyl soudem prvního stupně vyzván ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolil advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), avšak ve shodných sporech byl opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván (viz věc vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 1071/2024, 25 Cdo 2529/2020, 25 Cdo 2530/2020, sp. zn. 25 Cdo 2184/2019), a proto dovolací soud konstatuje, že dovolatel si musel být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost nutně musí být známa z předchozích řízení. Procesní postup dovolacího soudu v obdobných případech je akceptován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22). Nejvyšší soud má proto za to, že práva dovolatele nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se mu (dříve) opakovaně dostalo.
6. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává podání obdobného nejasného znění, žádosti o ustanovení právního zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu.
7. Nejvyšší soud proto předsedkyní senátu podle § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.).
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2026
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu