25 Cdo 3334/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci
žalobce P. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. P. L.,
zastoupenému advokátem za účasti K., p., a.s., jako vedlejšího účastníka na
straně žalované, o 936.620,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Bruntále - pobočky v Krnově pod sp. zn. 15 C 162/2004, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. června 2006, č. j. 57 Co
163/2006-70, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku na náhradu škody,
spočívající v rozdílu mezi odhadní cenou nemovitostí vlastněných žalobcem ve
výši 2.800.000,- Kč (určena znalcem) a výtěžkem jejich dražby ve výši 980.000,-
Kč, k níž došlo dne 9. 7. 2004 po nařízení výkonu rozhodnutí zřízením
soudcovského zástavního práva (usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 11.
2. 2002, č. j. 1 E 1493/2001-12) k nemovitostem pro vymožení pohledávky
věřitele Z. M. ve výši 205.430,- Kč podle platebního rozkazu vydaného Okresním
soudem v Bruntále - pobočkou v Krnově ze dne 27. 1. 1997, č. j. 15 C 348/96-16,
jenž nabyl právní moci 19. 2. 1997. Žalovaný jako právní zástupce žalobce
nepodal proti tomuto platebnímu rozkazu odpor. Podle pravomocného rozsudku
Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově ze dne 29. 9. 2003, č. j. 7 C
344/99-164, způsobil tímto pochybením žalobci ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č.
85/1996 Sb., o advokacii, škodu ve výši 145.000,- Kč, ohledně níž by v případě
podání odporu proti platebnímu rozkazu byl žalobce v řízení procesně úspěšným.
Tuto částku mu žalovaný ještě před zahájením dražby nahradil. Na základě takto
zjištěného skutkového stavu soud neshledal mezi porušením povinnosti žalovaného
(nepodání odporu proti platebnímu rozkazu), stanovené v zákoně o advokacii, a
škodou, která tkví ve zmenšení majetku žalobce v důsledku nuceného vydražení
jeho nemovitostí za cenu nižší než odhadní, příčinnou souvislost jakožto jeden
z předpokladů odpovědnosti za škodu. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna jedna z
podmínek odpovědnosti za škodu, soud prvního stupně již nezjišťoval, v jaké
výši vznikla škoda, neboť tuto skutečnost považoval pro posouzení věci za
nerozhodnou.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 6. 2006, č. j. 57
Co 163/2006-70, rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části - co do částky
936.620,- Kč s příslušenstvím - potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil
se i s jeho právním závěrem. Konstatoval, že v posuzovaném případě byla
důsledkem porušení povinnosti žalovaného škoda žalobce spočívající v povinnosti
uhradit pohledávku a náklady řízení uložené mu platebním rozkazem Okresního
soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 27. 1. 1997, č. j. 15 C 348/96-16.
Skutečnost, že pohledávka Z. M. nebyla včas uhrazena, není přímým důsledkem
pochybení žalovaného, ale následkem chování žalobce v reakci na povinnost
uhradit tuto pohledávku jakožto výsledek porušení právní povinnosti advokáta
(žalovaného) vedoucí k závazku žalobce zaplatit přisouzenou pohledávku Z. M..
S odkazem na rozsudek publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod č. 7, ročník 1979, uzavřel, že příčinná souvislost tak byla přetržena,
neboť ji nelze vykládat jako nekonečný řetězec událostí napojený na původní
porušení právní povinnosti tak, jak to činí žalobce, podle něhož v důsledku
povinnosti uhradit dluh Z. M. se dostal do platebních potíží, byl nucen
vypůjčit si finanční prostředky, částku vyplacenou žalovaným z titulu náhrady
škody (145.000,- Kč) použil na jiné účely a úhradu dluhu uloženou mu platebním
rozkazem ze dne 27. 1. 1997 neprovedl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodů
uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Tvrdí, že v „předchozích
soudních řízeních“ bylo mimo jakoukoli pochybnost prokázáno, že při včasném
podání odporu by nebyl vůbec zavázán cokoli platit Z. M. podle platebního
rozkazu ze dne č. j. 15 C 348/96-16. Namítá, že pokud byl protiprávně (v
rozporu s hmotným právem) zavázán platit „vysoké částky“ jen v důsledku
protiprávního jednání žalovaného, pak v příčinné souvislosti jsou i rozhodnutí
a úkony, které na platební rozkaz přímo navazují, tj. např. náklady výkonu
rozhodnutí, soudní exekuce a náklady spojené s nedobrovolnou dražbou. Základní
příčinu vzniku škody proto spatřuje v nepodání odporu žalovaným (porušení
právní povinnosti), když neuhrazení „quasi dluhu“ je příčinnou nepodstatnou,
vedlejší a zcela odvislou od porušení povinností žalovaného, bez něhož by sám
svým jednáním nikdy nemohl nedobrovolnou dražbu, tak jak byla provedena,
vyvolat. Dále soudům obou stupňů vytýká podstatné vady řízení spočívající v
tom, že neprováděly důkazy ke zjištění skutečné výše škody, ačkoliv je
opakovaně navrhoval. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou
stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Bruntále - pobočce v Krnově k
dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl odmítnutí dovolání, neboť podle jeho
názoru napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem
řízení, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., není důvodné.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl
rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení
odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Jestliže se v řízení o náhradu škody zjišťuje, zda pochybení advokáta a vzniklá
škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je
otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou; právní posouzení
příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má
být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé
tento vztah vyloučit. Právě v řešení této otázky v daném případě spatřuje
dovolací soud otázku zásadního právního významu.
Příčinná souvislost mezi právní skutečností, za niž se odpovídá, a mezi vznikem
škody je jednou ze základních podmínek odpovědnosti za škodu v občanském právu,
a to bez ohledu na to, zda jde o odpovědnost založenou na principu zavinění
nebo o odpovědnost objektivní (bez zřetele na zavinění). Odpovědnost za škodu
způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti
bez zřetele na zavinění (objektivní odpovědnost) a je založena na současném
splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná
souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. O vztah příčinné souvislosti
(tzv. kauzální nexus) v případě této odpovědnosti za škodu se jedná, vznikla-li
škoda následkem pochybení žalovaného advokáta při výkonu advokacie, tedy, je-li
doloženo, že nebýt jeho pochybení, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku
škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody
může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek
nenastal.
V posuzované věci žalobce spatřuje škodu ve zmenšení svého majetku v důsledku
nuceného vydražení jeho nemovitostí při výkonu rozhodnutí za cenu nižší než
odhadní (včetně souvisejících výdajů). I když lze souhlasit s dovolatelem, že
mu škodu ve výši 145.000,- Kč způsobil žalovaný, který nepodal odpor proti
platebnímu rozkazu, škoda, jejíž náhrady se žalobce nyní domáhá vůči
žalovanému, je odvozována od vydražení jeho nemovitostí za cenu nižší než
odhadní a její bezprostřední příčinou byla nečinnost žalobce po té, co nabyl
právní moci platební rozkaz, ukládající mu peněžité plnění třetí osobě. Tím
byla přerušena příčinná souvislost mezi pochybením žalovaného a vznikem škody,
mající původ v okolnostech dražby. Již z toho je zřejmé, že u takto vymezeného
nároku není mezi vznikem škody, spočívající v okolnostech dražby, a pochybením
žalovaného, který na okolnosti dražby nemohl mít žádný vliv, bezprostřední
vztah příčinné souvislosti. Na tomto závěru nemůže nic změnit okolnost, která
bezprostřednímu vztahu příčinné souvislosti časově i věcně předcházela, tedy
okolnost, která má věcný vztah k počínání žalovaného při výkonu advokacie. V
této souvislosti nelze přehlédnout, že škoda v naznačené výši byla žalovaným
(započtením a prostřednictvím pojistného plnění) žalobci před konáním dražby
uhrazena.
Při zkoumání příčinného vztahu mezi pochybením advokáta, který nepodal odpor
proti platebnímu rozkazu, a částkou, představující rozdíl mezi odhadní cenou
nemovitostí a výtěžkem jejich prodeje v nedobrovolné dražbě, odvolací soud tedy
správně vymezil skutečnost, jež tvoří bezprostřední příčinu majetkové újmy
žalobce, za niž požaduje náhradu a jíž byla nečinnost žalobce po právní moci
rozhodnutí ukládajícího mu platební povinnost.
Pokud dovolatel vytýká odvolacímu soudu neprovedení důkazů ke zjištění
skutečné výše škody, je třeba uvést, že touto otázkou se odvolací soud zabývat
nemusel, neboť dospěl ke správnému závěru o nesplnění jednoho ze základních
předpokladů vzniku odpovědnosti advokáta za škodu, jejíž náhrady se žalobce
domáhá.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích námitek věcně správný; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání
žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř.
zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nemá s ohledem na
výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a stručné vyjádření
žalovaného, postrádající věcnou argumentaci, nelze považovat za účelné bránění
práva.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 6. listopadu 2007
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu