I. Dovolání se odmítá.
II. Dovolatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 21. 12. 2011, č. j. 11 C 46/2009-245,
zamítl návrh advokáta JUDr. Ervína Petrhena na určení, že je ustanoveným
právním zástupcem žalobce v tomto řízení, a na přiznání zálohy na odměnu ve
výši 5.000,- Kč. Rozhodnutí zdůvodnil tím, že otázkou právního zastoupení
žalobce se Okresní soud v Jičíně již zabýval a usnesením ze dne 27. 8. 2009, č.
j. 11 C 46/2009-77, (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 30. 9. 2009, č. j. 25 Co 376/2009-89, a usnesením Ústavního soudu ze dne
30. 6. 2010, sp. zn. III. ÚS 1013/10) návrh JUDr. Perthena zamítl s
odůvodněním, že zástupcem žalobce byl ustanoven pouze pro řízení o vyloučení
věci z konkursní podstaty vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn.
43 Cm 1/2002, a v nyní projednávané věci zástupcem žalobce není.
K odvolání žalobce a advokáta JUDr. Ervína Perthena Krajský soud v Hradci
Králové usnesením ze dne 3. 2. 2012, č. j. 25 Co 17/2012-283, odvolání žalobce
odmítl, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o návrhu JUDr. Ervína
Perthena zastavil. Jelikož se žalobce výslovně vzdal odvolání proti rozhodnutí
soudu prvního stupně, bylo jeho odvolání odmítnuto. Protože o zastoupení
žalobce advokátem JUDr. Perthenem v tomto řízení soud již předtím pravomocně
rozhodl, odvolací soud dovodil, že opětovnému projednání téže záležitosti brání
překážka věci pravomocně rozhodnuté, kterou nevylučuje ani procesní povaha
předchozího rozhodnutí, ve kterém se soudy zabývaly zastoupením žalobce a
požadavkem dovolatele na poskytnutí zálohy. Nespokojenost s argumentací soudu v
odůvodnění předchozího pravomocného rozhodnutí nemůže být důvodem pro opětovné
posouzení něčeho, co již pravomocně posouzeno bylo. Poukázal na to, že otázkou
zastoupení žalobce se okresní zabýval i ve svém usnesení ze dne 18. 2. 2011, č.
j. 11 C 46/2009-173 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 29. 3. 2011, č. j. 25 Co 129/2011-190), kterým byl zamítnut návrh žalobce
na ustanovení zástupce, přičemž ústavní stížnost podaná proti těmto rozhodnutím
byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS
1345/11. Odvolací soud dospěl k závěru, že je zde překážka věci pravomocně
rozsouzené (§ 103, § 104 odst. 1, § 159a odst. 5 o. s. ř.), jež je
neodstranitelnou překážkou řízení, pro níž je třeba řízení zastavit.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání advokát JUDr. Ervín
Perthen. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) ve
spojení s § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod dle § 241a
odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Vymezil celkem pět otázek zásadního právního
významu: 1/ zda je možné ustanovit advokáta podle § 30 o. s. ř. právním
zástupcem účastníka pouze pro část řízení, 2/ zda po rozdělení řízení o více
nárocích na dvě samostatná řízení dojde automaticky ke změně nebo zda
ustanovený advokát nadále zastupuje účastníka v obou řízeních, 3/ zda je
advokát ustanovován podle § 30 o. s. ř. konkrétní fyzické osobě bez ohledu na
její procesní postavení nebo naopak účastníku řízení v konkrétním procesním
postavení, 4/ pokud je advokát ustanoven konkrétní osobě jako hlavnímu
účastníku nesprávně označovanému jako vedlejší účastník, zda toto ustanovení
platí i poté, co se zjistí, že jde o hlavního účastníka, a 5/ zda může vedlejší
či hlavní účastník být v tomto procesním postavení jen pro část řízení. Ve svém
obsáhlém dovolání popisuje dále skutkový stav, vznáší další námitky a argumenty
pro svůj závěr, že je zástupcem žalobce v tomto řízení a že má nárok na zálohu
odměny. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že souhlasí s argumenty uvedenými v
dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno včas, oprávněnou osobou
(účastníkem řízení), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s.
ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 3. 2. 2012, postupoval
Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jestliže dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§
237 odst. 3 o. s. ř.), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu,
jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě
věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží
(§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §
242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při posouzení, zda napadené
rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. po
právní stránce zásadní význam, posuzuje jen takové právní otázky, které
dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného
naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech)
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
po právní stránce zásadní význam má.
Dovolatel označil pět otázek, jimž přikládá zásadní právní význam, avšak žádná
z nich se netýká právního názoru odvolacího soudu, na němž je napadené
rozhodnutí založeno, neboť žádná z nich nesměřuje proti závěru odvolacího soudu
o překážce věci pravomocně rozsouzené (§ 159a odst. 5 o. s. ř.), pro jejíž
existenci bylo řízení o návrhu JUDr. Ervína Perthena zastaveno. Zásadní právní
význam napadeného rozhodnutí nelze připisovat otázkám, na nichž napadené
rozhodnutí nespočívá a které nebyly odvolacím soudem vůbec řešeny.
Pokud jde o dále namítané vady řízení, tyto námitky přípustnost dovolání
nezakládají, neboť k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání
přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu.
Je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je proto odmítl podle §
243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na výsledek
dovolacího řízení podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3
o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu