25 Cdo 3439/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní
věci žalobce Ing. L. F., zastoupeného JUDr. Václavem Hodanem, advokátem se
sídlem Praha 2, Wenzigova 5, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o 2.727.002,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 181/2009,
o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2010,
č. j. 21 Co 230/2010-20, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2010, č. j. 21 Co
230/2010-20, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 3. 2010, č. j.
21 C 181/2009-11, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k
dalšímu řízení.
nedostatek podmínky řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že
projednání věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté – rei iudicatae,
neboť stejného nároku na náhradu škody proti témuž žalovanému a na základě
totožného skutkového děje se žalobce domáhal v řízení vedeném u Obvodního soudu
pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 149/2000, které bylo skončeno pravomocným
rozsudkem. Nemůže proto o shodné věci probíhat řízení nové a je nepodstatné,
jakým způsobem byla věc právně posouzena.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 5. 2010,
č. j. 21 Co 230/2010-20, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei
iudicatae), která je upravena v ust. § 159a odst. 5 o. s. ř., patří mezi
neodstranitelné nedostatky podmínek řízení a soud prvního stupně se neodchýlil
ze zásad platných pro posouzení této podmínky řízení. O stejnou věc se jedná,
jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně
rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět
řízení je dán, jestliže stejný nárok nebo stav vymezený žalobním petitem
vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá,
že řízení bylo zastaveno pro překážku věci rozsouzené, avšak soudy se
nevypořádaly s jeho námitkou, že žalobcem je fyzická osoba, které vznikla újma
v souvislosti s výkonem funkce jednatele společnosti FUCHS s.r.o. Navrhl, aby
dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s . ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1
o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k
závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.,
je důvodné.
Podle § 159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně
rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a
popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Tato zákonná úprava je důsledkem závaznosti pravomocného rozsudku,
vyjádřené v ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř., podle něhož je v rozsahu, v
jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě
pro jiné osoby, závazný též pro všechny orgány. Překážka věci pravomocně
rozhodnuté nastává především tehdy, má-li být v novém řízení mezi týmiž
účastníky projednávána stejná věc.
Předpokladem překážky věci pravomocně rozsouzené je totožnost obou
věcí, jež je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení,
který je určen konečným petitem žaloby a skutkovými okolnostmi, jimiž je petit
zdůvodněn. O totožnost předmětu řízení jde, jestliže tentýž nárok vymezený
žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn v
předchozím řízení (ze stejného skutku). Pro posouzení, zda je dána překážka
věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl skutek (skutkový děj), který
byl předmětem původního řízení, posouzen soudem po právní stránce, nebo zda byl
po právní stránce posouzen nesprávně nebo neúplně.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté patří k tzv. negativním podmínkám
řízení; bylo-li o věci v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pravomocně
rozhodnuto, soud řízení bez dalšího zastaví.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 4. 2001, č. j. 16 C
149/2000-37, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce Fuchs, spol. s r.o., se sídlem
Praha 2, Svobodova 7 (IČO: 45281025) proti žalovanému Českému státu, zast.
Ministerstvem spravedlnosti, na zaplacení částky 5.740.654,- Kč požadovaných na
náhradě škody z nesprávného úředního postupu v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C
141/95, byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2001,
č.j. 22 Co 392/2001-37.
V tomto řízení se žalobce Ing. L. F., domáhá na žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti na základě stejných skutkových tvrzení
jako v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 149/2000 zaplacení 2.727.002,- Kč. Je
tedy evidentní, že účastníci řízení na straně žalující nejsou totožné osoby.
Bez ohledu na to, zda v předchozím řízení bylo rozhodnuto o nároku založeném na
totožném skutkovém stavu, překážka věci pravomocně rozhodnuté nebrání
projednání této věci.
Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu
prvního stupně o zastavení řízení potvrzeno, není správné a dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn. Nejvyšší soud je proto
zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro
které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu platí i na usnesení soudu prvního
stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro
Prahu 2 k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí
o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení,
ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu