25 Cdo 3451/2021-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: M. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Davidem Netušilem, advokátem se sídlem Politických vězňů 911/8, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: P. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Alešem Janochem, advokátem se sídlem Národní 340/21, 110 00 Praha 1, o ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 6 C 47/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 21 Co 106/2021-131, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Aleše Janocha.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce se po žalovaném domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím za zásah do jeho cti, vážnosti a důstojnosti způsobený tím, že jej na veřejnosti udeřil pěstí do obličeje. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 5. 2. 2021, č. j. 6 C 47/2020-92, žalobě vyhověl v částce 7 500 Kč s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu (v částce 92 500 Kč s příslušenstvím) ji zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i státem a o vrácení soudního poplatku. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.
6. 2021, č. j. 21 Co 106/2021-131, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku tak, že žalobu v částce 7 500 Kč s příslušenstvím zamítl, vyslovil, že o náhradě nákladů řízení státu se nerozhoduje, odmítl odvolání žalovaného proti výroku o vrácení soudního poplatku žalobci a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Rozsudek odvolacího soudu v měnícím zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení napadl žalobce dovoláním. Namítá, že v průběhu řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl.
36 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud dospěl při hodnocení důkazů k nesprávnému závěru, že žalobce neprokázal, že ho žalovaný napadl. Navrhuje, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek tak, že se odvolání žalovaného zamítá, rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje, a aby rozhodl o náhradě nákladů celého řízení. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), a jako soud dovolací (§ 10a o.
s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání není přípustné. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzované věci byl dovoláním žalobce napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž rozhodl o částce 7 500 Kč. Tato částka však nepřevyšuje limit stanovený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V řízení pak nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní nárok, dovolání tak vzhledem k § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné. Směřuje-li dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. dovolání žalobce odmítl. Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř.
dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy (bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo) o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelem namítanými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).