25 Cdo 3518/2022-248
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. L. P., narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, Praha 2, proti žalované: Nemocnice Prachatice, a. s., IČO 26095165, se sídlem Nebahovská 1015, Prachatice, zastoupená Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem se sídlem Krkonošská 2001/16, Praha 2, o 854.047 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 126/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2022, č. j. 7 Co 626/2022-227, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Martina Rezka, LL.B.
Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; sám rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu újmy na zdraví, kterou měl žalobce utrpět v důsledku operačního zákroku provedeného ve zdravotnickém zařízení žalované dne 9. 10. 2018. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že při laparoskopické plastice pravostranné tříselné kýly nastala komplikace v podobě krvácení z jedné z větví arteria epigastrica, které bylo elektrokoagulací zastaveno. Při zastavování krvácení byla poraněna pravá testikulární arterie, proto došlo k nedokrvení pravého varlete a jeho těžké ischemii, takže varle muselo být následně odstraněno.
Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že postup žalované byl tzv. lege artis, což vyplynulo ze znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Jaromírem Medunou, znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace chirurgie, cévní chirurgie, který přihlížel i k operačnímu protokolu. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v řešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud řešeny, konkrétně zda 1) spočívá hodnocení důkazu znaleckým posudkem mimo jiné v posouzení, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, a zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů, 2) mezi skutečnosti, s nimiž je třeba, aby se znalec vypořádal, patří rovněž důkazy, s nimiž jsou závěry jeho posudku v rozporu, 3) musí být soudem dána znalci možnost přihlédnout ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat.
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že postupoval nesprávně, neuložil- li znalci vypořádat se s důkazním prostředkem – přípisem žalované ze dne 19. 10. 2018, který soud prvního stupně opomenul. Argumentace, že znalec mohl vycházet z operačního protokolu, odporuje judikatuře dovolacího soudu, podle které má znalec přihlédnout ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Mezi takové skutečnosti nepochybně musí patřit důkazy, které vyvracejí závěry znaleckého posudku. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalobce uvedený důkaz během řízení u soudu prvního stupně nepředložil a znalce s ním nijak nekonfrontoval. Není úkolem dovolacího soudu napravovat nesprávnou procesní taktiku žalobce. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
Námitky dovolatele se týkají převážně tvrzených vad dokazování (nezohlednění přípisu, který žalobci adresovala žalovaná po zjištění, že operace skončila nežádoucím výsledkem), z čehož dovozuje, že soudy učinily nesprávný závěr o skutkovém stavu ohledně postupu při operaci.
Tyto námitky však postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní). Nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatel odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu dokazování a skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Jinak řečeno, dovolatel na odlišném
skutkovém stavu buduje své vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení, že zdravotnický výkon byl proveden bez náležité odborné péče a že jsou splněny předpoklady pro povinnost žalované hradit mu újmu na zdraví. Uplatňuje tak jiný než přípustný dovolací důvod podle § 241a o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2037/17). Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu soud sice hodnotí znalecký posudek (§ 125, § 127 o. s. ř.) jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, uveřejněný pod C 7776 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Namítá-li dovolatel, že při hodnocení znaleckého posudku musí být přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž je třeba se vypořádat, neznamená to, že se musí znalec vypořádat úplně se všemi skutečnostmi, které vyjdou v řízení najevo, ale právě jen s těmi, které jsou pro posouzení odborné otázky relevantní. V tomto ohledu je pak nutné nahlížet i na konstatování odvolacího soudu, že znalec mohl vycházet z operačního protokolu, který byl pro posouzení kvality operačního výkonu významný na rozdíl od dopisu, který žalovaná adresovala žalobci s omluvou za nežádoucí výsledek operace, aniž by se v něm jakkoliv vyjádřila k okolnostem významným pro odborný závěr o správnosti postupu lékařů. Konstatování nepříznivého následku nelze samo o sobě vyložit v tom smyslu, že jím byl uznán postup non lege artis, ale je nutné je hodnotit spíše jako jistou snahu žalované o řešení pro žalobce nepříjemné situace. Konečně žalobce v průběhu řízení před odvolacím soudem namítal, že o neúplnosti operačního protokolu svědčí předmětný dopis, neboť právě v něm se poprvé píše o porušení arterie při elektrokoalugaci. Odvolací soud naproti tomu dospěl k závěru o úplnosti operačního protokolu, v němž je mimo jiné uvedeno, že byla koalugována krvácející větev artérie epigastrica. Ani v tomto ohledu tedy nemohl dopis žalované sloužit jako podklad pro zpracování znaleckého posudku a ovlivnit řešení odborných otázek v něm uvedených. Pokud pak žalobce považuje v důsledku jím tvrzené absence potřebných údajů v operačním protokolu znalecký posudek za protichůdný s uvedeným dopisem, staví své posouzení na odlišném skutkovém stavu, než jak jej zjistil odvolací soud. Ze všech těchto důvodů nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. na základě uplatněných dovolacích námitek dovodit, Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1, odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Petr Vojtek v. r. předseda senátu