25 Cdo 3560/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně D. K., zastoupené JUDr. Alešem Pillerem, advokátem se sídlem Brno, Veselá 237/37, proti žalované Lázně Luhačovice, a.s., IČO 46347828, se sídlem Luhačovice, Lázeňské náměstí 436, zastoupené Mgr. Petrou Křenkovou, advokátkou se sídlem Luhačovice, Jurkovičova alej 210, o 38.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 187/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 4. 2014, č.j. 59 Co 3/2014-92, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 4. 2014, č.j. 59 Co 3/2014-92, neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť v něm dovolatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, což je nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání. Dovolání musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné, když pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka však bez bližšího odůvodnění uvádí pouze, že „dovolání se opírá o § 237 o. s. ř.“. Jedná se tedy o zjevně nedostatečné vymezení přípustnosti nevyhovující zákonným požadavkům. Zároveň nelze ani z obsahu dovolání dovodit, v čem je spatřováno splnění předpokladů jeho přípustnosti.
Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitosti a uvedený nedostatek nebyl v zákonné lhůtě odstraněn (241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaná by tedy zásadně měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, avšak s přihlédnutím k evidentním vadám dovolání, jakož i k obsahu a rozsahu vyjádření žalované, jejíž argumentace je ve vztahu k výsledku řízení bez významu, nelze odměnu advokáta za podané vyjádření považovat za náklad účelně vynaložený (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2014
JUDr. Robert Waltr předseda senátu