25
Cdo 358/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní
věci žalobce Kooperativa, pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem
Praha 1, Templová 747, IČ 47116617, proti žalovanému J. P., zastoupenému Mgr.
Markem Dejmkem, advokátem se sídlem v Plzni, Denisovo nábř. 6, o 361.304,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 4 C
136/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
10. 12. 2007, č. j. 12 Co 563/2007-119, takto:
Dovolání se zamítá.
žalovanému je zcela po právu, a o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude
rozhodnuto v konečném rozsudku. Vycházel ze zjištění, že žalovaný jako řidič
osobního automobilu VAZ 2121 Niva s přívěsným vozíkem zavinil dne 3. 7. 2003
dopravní nehodu, když u oje vozíku, který směl být provozován pouze v lese a
nikoliv na pozemní komunikaci, se ulomil čep, po přibrzdění vozidla došlo k
odpojení přívěsného vozíku od tažného zařízení a vozík neřízeně vjel do
protisměru, kde se s ním čelně střetl řidič malého motocyklu YAMAHA J. S., jenž
utrpěl těžká zranění a byla mu amputována levá dolní končetina. Žalující
pojišťovna na základě pojištění automobilu VAZ 2121 Niva poskytla poškozenému
plnění ve výši 1.445.218,- Kč na náhradě bolestného, za ztížení společenského
uplatnění, na věcné škodě a nákladech zdravotní pojišťovny a na žalovaném,
který je vlastníkem vozu VAZ 2121 Niva i přívěsného vozíku, se domáhá regresní
náhrady ve výši 25% vyplaceného pojistného plnění podle § 10 odst. 1 písm. b),
odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. Přívěsný vozík nebyl schválen pro
provoz na pozemních komunikacích a tažné zařízení vozu VAZ 2121 Niva nebylo
registrováno. Technickou příčinou odpojení přívěsu od automobilu byla náhlá
závada, způsobená odlomením duté části konce čepu oje. Soud prvního stupně
shledal porušení základní povinnosti žalovaného, týkající se provozu na
pozemních komunikacích, čímž se rozumí provozování vozidla, jehož technická
způsobilost k provozu nebyla schválena, což bylo v příčinné souvislosti se
vznikem škody.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 12. 2007, č. j.
12 Co 563/2007-119, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud se
ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o příčinné souvislosti mezi škodou na
zdraví a věcech na straně poškozeného J. S. a jednáním žalovaného, který
provozoval vozidlo, jež nesmělo být vůbec na pozemních komunikacích provozováno
a nebylo k tomu způsobilé.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které
odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. s tím, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a nemá oporu v důkazech
o existenci příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a následkem jako
podmínkou povinnost k regresní náhradě podle zák. č. 168/1999 Sb. Přípustnost
dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. spatřuje v tom, že
rozhodnutím odvolacího soudu byly rozšířeny zákonné podmínky odpovědnosti k
regresní náhradě a že odvolací soud vyložil „kauzální nexus“ v rozporu s nálezy
Ústavního soudu ČR. Namítá, že podmínky „vzniku regresní odpovědnosti řidičů-
pojištěnců zaplatit pojišťovně to, co plnila z havarijního pojištění z titulu
objektivní odpovědnosti podle § 427 a násl. obč. zák., nelze zaměňovat s
podmínkami vzniku odpovědnosti k regresním úhradám, stanoveným zvláštním
zákonem, jenž k naplnění podmínek vzniku nároku vyžadují nejen to, aby
pojištěný porušil základní povinnost pravidel v silničním provozu, ale i to, že
toto porušení má za následek vznik škody“. Dovolatel namítá nedostatek příčinné
souvislosti mezi porušením „základní povinnosti“ a škodou, kterou způsobil,
neboť příčinou nehodového děje bylo podle nálezu znalce i podle závěru
odvolacího soudu ulomení aretačního čepu závěsného zařízení. Za této situace by
muselo být prokázáno, že žalovaný věděl nebo vědět měl a mohl, že jízdou s
neregistrovaným přívěsným vozíkem může takový nehodový děj způsobit, pro tento
závěr však není opora v provedených důkazech, naopak, jak znalec uvedl, šlo o
náhlou technickou závadu, kterou nebylo možno bez demontáže zařízení předem
rozpoznat. Namítá, že k nehodě by došlo i v případě, že by vozík byl schválen
pro provoz na pozemních komunikacích. Rozdíl mezi objektivní odpovědností podle
§ 427 obč. zák., na jejímž základě pojišťovna plnila poškozenému, a povinností
k regresní náhradě podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb. spatřuje v tom, že
technická závada na vozidle nemá žádný význam ve vztahu k odpovědnosti řidiče,
zatímco podmínkou pro povinnost k regresní náhradě je „věcná příčina mezi
porušenou právní normou a následkem“. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil
rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem
řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o.
s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c),
odst 3 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky příčinné souvislosti jako jednoho
z předpokladů vzniku nároku pojistitele proti pojištěnému podle § 10 odst, 1
písm. b) zákona č. 168/1999 Sb.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 10. 12. 2007,
dovolací soud v souladu s ustanovením bodu 12. čl. II části první zákona č.
7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony, postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009.
Podle § 10 odst. 1 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z
provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, má pojistitel proti pojištěnému
právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil
základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto
porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný
odpovídá.
Podle § 10 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. se porušením základních
povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích rozumí provozování
vozidla, jehož technická způsobilost k provozu vozidla nebyla schválena.
Především k námitce dovolatele je třeba uvést, že pojistitel za pojištěného
plní poškozenému nikoliv z havarijního pojištění, nýbrž z pojištění
odpovědnosti za provoz vozidla (tzv. povinné ručení), a bylo tomu tak i v daném
případě. Vzhledem k tomu, že pojištěným podle zákona č. 168/1999 Sb. je jak
řidič, tak provozovatel pojištěného vozidla, nemá pro posouzení uplatněného
nároku žalobce proti žalovanému žádný význam rozlišení odpovědnosti řidiče
podle § 420 obč. zák. a odpovědnosti provozovatele podle § 427 a násl. obč.
zák., a tedy ani ta okolnost, z jakého z těchto titulů v daném případě
pojišťovna poškozenému plnila.
Nicméně nezbytným předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu podle občanského
zákoníku je existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti,
popř. právní skutečností, za niž se odpovídá objektivně, a vznikem škody, a to
bez ohledu na to, zda jde o odpovědnost řidiče založenou na principu
presumovaného zavinění (§ 420 obč. zák.) nebo o odpovědnost provozovatele
dopravního prostředku bez zřetele na zavinění (§ 427 obč. zák.). V tomto směru
není rozdíl v podmínkách občanskoprávní odpovědnosti za škodu oproti povinnosti
k regresní náhradě podle zákona č. 168/1999 Sb., neboť existence příčinné
souvislosti je nezbytným předpokladem v obou případech.
Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými
skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. Že žalovaný porušil
základní povinnost při provozu vozidla na pozemních komunikacích dle § 10 odst.
2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., jíž se rozumí provozování vozidla, jehož
technická způsobilost nebyla schválena, je evidentní a žalovaný si je toho
vědom. V daném případě tedy šlo o otázku příčinné souvislosti mezi tímto
porušením povinnosti žalovaného při provozu vozidla a vznikem škody, za kterou
žalovaný jakožto pojištěný provozovatel a řidič odpovídá, nikoliv mezi jeho
zaviněním (zda věděl nebo vědět měl o možné technické závadě) a vznikem škody.
Porušením základní povinnosti žalovaného byla jízda vozidla s přívěsným vozíkem
na pozemní komunikaci, pro níž nebyl uznán technicky způsobilým, nikoliv
ulomení aretačního čepu závěsného zařízení. Provoz dopravních prostředků na
silnicích je potenciálně nebezpečný, proto také se kladou zvýšené požadavky na
stav vozidel, tj. včetně povinného schválení jejich technické způsobilosti k
provozu na pozemních komunikacích. Právě přívěsný vozík, samovolně se
pohybující na silnici, jehož technická způsobilost pro provoz na komunikaci
nebyla schválena, způsobil škodu jinému účastníku silničního provozu, když do
něj narazil. Proč se vozík od tažného vozidla odpojil, a co způsobilo jeho
odpojení, není podstatné z hlediska nároku na regres dle § 10 zákona č.
168/1999 Sb.
Právní názor odvolacího soudu na vymezení skutkových okolností, mezi nimiž má
být existence příčinné souvislosti zjišťována ve smyslu § 10 odst. 1 písm. b)
zák. č. 168/1999 Sb., je zcela správný, a jeho posouzení otázky příčinné
souvislosti je v dané věci v souladu s hmotným právem i s nálezy Ústavního
soudu, na něž dovolatel poukázal.
Ze shora uvedeného vyplývá, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je
rozsudek odvolacího soudu věcně správný; Nejvyšší soud České republiky proto
dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem
o.s.ř. zamítl.
Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť posuzoval
dovolání proti tzv. mezitímnímu a nikoliv konečnému rozsudku odvolacího soudu;
o všech dosavadních i dalších nákladech řízení proto rozhodne soud v konečném
rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Marta
Škárová, v. r.
předsedkyně
senátu