25 Cdo 3586/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce Z. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. P., zastoupenému
advokátkou, o 34.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18
C 487/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
10. dubna 2006, č. j. 22 Co 394/2005-55, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2006, č. j. 22 Co
394/2005-55, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
32.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce
byl v době od 1. 6. 2001 do 5. 7. 2001 v pracovní neschopnosti v důsledku
ublížení na zdraví, které mu dne 31. 5. 2001 způsobil žalovaný fyzickým
napadením, za což byl žalovaný pravomocně odsouzen v trestním řízení. Žalobce s
p. V. H. měl uzavřenu smlouvu o dílo ze dne 30. 5. 2001, jíž se zavázal provést
na jeho pozemku stavební práce v období od 1. 6. do 10. 7. 2001 za dohodnutou
cenu 32.000.- Kč a na materiál 48.000,- Kč. Smlouva však nebyla nikdy
realizována, po úrazu žalobce se strany dohodly o odstoupení od smlouvy a
sjednané práce nebyly ani následně provedeny, postupem času si některé prováděl
p. H. sám s pomocí svého syna. Soud dovodil, že uplatněný nárok žalobce na
náhradu ušlého zisku v dohodnuté ceně práce není důvodný, neboť nebyl prokázán
vznik škody na straně žalobce (§ 420 obč. zák.). Pouhé uzavření smlouvy o dílo
není dostatečným důkazem k prokázání vzniku škody a jejího rozsahu, některé
sjednané práce nebyly doposud vykonány vůbec a některé si provedl objednatel
sám za pomoci svého syna, ačkoli celé provedení díla mělo trvat 10 dnů podle
sjednaného termínu dokončení. Lze důvodně pochybovat o tom, že tato smlouva
měla být realizována v předmětné době a nejednalo se pouze o účelové tvrzení,
když ani s odstupem několika let nebyly práce dokončeny. Soud dovodil, že
žalobce neprokázal, že by s ohledem na pravidelný běh věcí došlo k provedení
sjednané stavební zakázky a tím i k rozmnožení jeho majetkových hodnot.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2006, č. j. 22
Co 394/2005-55, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku
změnil tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 32.000,- Kč a rozhodl
o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil
dokazování opětovným výslechem svědka H. a žalobce, což však nepřineslo žádných
nových zásadních poznatků. Na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval za
podstatné, zda následně po ukončení smluvního vztahu byly či nebyly práce
sjednané ve smlouvě provedeny někým jiným, ale zásadním je, že žalobce v
důsledku zranění, které mu způsobil žalovaný, nemohl pro svědka H. provést v
dohodnutém termínu práce, za což by od něj dostal odměnu. Odvolací soud
uzavřel, že žalobci ušel zisk v důsledku nesplnění smluvní povinnosti ze
smlouvy o dílo, neboť v té době byl v pracovní neschopnosti. Pravidelný běh
věcí v daném případě spatřoval soud již v tom, že po uzavření předmětné smlouvy
(30. 5. 2001) byl žalobce fyzicky napaden žalovaným (31. 5. 2001) a v důsledku
tohoto napadení u něj nastala pracovní neschopnost trvající do 5. 7. 2001,
proto nemohl provést v období od 1. 6. do 10. 7. 2001 stavební a obkladačské
práce sjednané ve smlouvě.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Rozdílné právní
posouzení věci odvolacím soudem považuje za překvapivé, neboť existuje dostatek
důkazů, které potvrzují účelové jednání žalobce. Poukazuje na to, že žalobce
nepředložil jediný důkaz o své samostatné výdělečné činnosti, o svých příjmech
v určitém časovém rozmezí a o úbytku příjmů, který mu způsobila pracovní
neschopnost. Žalobce neprokázal, že se jeho majetek očekávaným způsobem
nezhodnotil, o takové zhodnocení by šlo, kdyby doložil své příjmy z podnikání z
předchozí doby a z přehledu by bylo zřejmé, kolik nevydělal v důsledku škody,
kterou mu způsobil žalovaný. Je přesvědčen, že majetková újma mohla být
prokazatelná, kdyby smlouva o dílo byla splněna jinou samostatně výdělečně
činnou osobou a svědek Holec by doložil, kolik jí zaplatil. Odvolacímu soudu
vytýká, že se dostatečně neseznámil s trestním spisem Obvodního soudu pro Prahu
10, který obsahuje důkazy významné pro posouzení uplatněného nároku. Navrhl,
aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným
advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí odvolacího
soudu přezkoumal podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání,
které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že žalobci ušel zisk
odpovídající hodnotě stavebních a obkladačských prací, které by na základě
písemně uzavřené smlouvy o dílo vykonal pro objednatele nebýt protiprávního
jednání žalovaného, v jehož důsledku byl žalobce v pracovní neschopnosti, a
práce proto nemohl ve sjednaném termínu provést.
Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku
škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s
ohledem na pravidelný běh věcí. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost
zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno – a v
tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném, že nebýt protiprávního jednání
škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) by se majetkový stav
poškozeného zvýšil. Ušlým ziskem je nepochybně i jakákoliv ztráta na odměně,
kterou lze odškodnit, jestliže škoda způsobená na zdraví znemožnila poškozenému
vykonávat činnost vedoucí k dosažení prospěchu, kterého by se mu dostalo v
případě, že by k protiprávnímu jednání nedošlo.
Ztráta nároku na zaplacení smluvní odměny ze smlouvy o dílo v důsledku
nemožnosti dostát svým smluvním závazkům může samozřejmě představovat ušlý zisk
poškozeného, který v rozsahu, v jakém je v příčinné souvislosti se zaviněným
protiprávním jednáním škůdce, zakládá odpovědnost za škodu. Na druhé straně
ovšem ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru
či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložen již
existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt
škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo. Ušlým ziskem je totiž
majetková újma, způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje,
vedoucího k určitému zisku. Právní řád sice vychází z možnosti poskytnout
náhradu i za výdělečnou činnost, která je v okamžiku škodné události pouze
předpokládána a jejíž výkon by začal později, avšak i v takovém případě je
rozhodující skutkový stav před poškozením. Vedle ujednání, které poškozenému
zaručuje určitou odměnu za pracovní činnost, musí tu být i zmíněný „pravidelný
běh věcí“, tedy taková skladba okolností svědčící o tom, že ujednání se již
začalo nebo alespoň nepochybně mělo začít naplňovat a že výsledek by se
dostavil. Odvolacímu soudu lze sice přisvědčit, že okolnost, že žalobce
sjednané práce ani po skončení pracovní neschopnosti neprovedl a že nakonec
nebyly provedeny buď vůbec anebo pouze částečně svépomocí a že žalobce již
slíbený výdělek nezíská, není sama o sobě rozhodující. Z toho, že honorovaná
činnost nebyla provedena ani následně, sice nevyplývá, že by zisku dosaženo
nebylo, může však jít o skutečnost významnou právě pro posouzení reálnosti a
vážnosti ujednání, z nějž poškozený ušlý zisk dovozuje (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005). Bylo proto
třeba zvážit i ostatní okolnosti, tedy i to, že v daném případě se nejednalo o
tzv. fixní smlouvu (§ 518 obč. zák.), pro objednatele nebyl podstatný termín
provedení prací a vlastně ani samotné jejich provedení, a jak vyplývá z
výsledků řízení, nebyla provedena ani příprava na jejich zahájení, pokud jde o
materiál a nářadí.
V situaci, kdy před škodnou událostí nebylo ještě s činností za účelem dosažení
zisku ani s přípravou na ni započato, právě ohledem na širší okolnosti měl
odvolací soud zvážit, zda předloženou listinu lze považovat skutečně za reálně
existující podklad pro dosažení zisku poškozeným či zda jde jen o písemně
zachycený záměr, který nedošel reálného naplnění bez ohledu na škodnou událost.
Ke skutkově podloženému závěru, že ke ztrátě zisku došlo, nestačí jen sjednání
určité výdělečné činnosti, byť písemně, nýbrž nezbytné je zjištění, že k
dosažení sjednaného výdělku nedošlo jen z důvodu následků úrazu, a že – nebýt
úrazu – poškozený by takovou činnost skutečně vykonal a sjednanou odměnu za ni
by obdržel.
Protože z hlediska námitek uplatněných v dovolání není rozsudek odvolacího
soudu správný, dovolací soud jej zrušil (§ 243b odst. 2, věty za středníkem, o.
s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně
senátu