25 Cdo 3594/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně J. M., zastoupené JUDr. Soňou Nathovou, advokátkou, se sídlem v Trutnově, Horská 97, proti žalované G – Team Progres, spol. s r. o., se sídlem v Dobřanech, Šeříková 580, IČ 48360171, zastoupené JUDr. Lukášem Havlem, advokátem se sídlem v Trutnově, Libušina 180, o 20.860,- Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 19/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. ledna 2008, č. j. 26 Co 336/2007, 26 Co 337/2007-218, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 1. 2008, č. j. 26 Co 336/2007, 26 Co 337/2007-218, změnil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. 3. 2007, č. j. 9 C 19/2005-142, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 11. 2007, č. j. 9 C 19/2005-183, v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu ohledně částky 20.860,- Kč
zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o zaplacení soudního poplatku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla a obsahově vymezila důvody nepřípustnosti dovolání a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), přičemž podle § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Přezkoumání rozhodnutí v dovolacím řízení brání ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Ačkoliv odvolací soud změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně 20.860,- Kč jedním výrokem tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, rozhodoval o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobkyní požadovaná částka totiž představuje nárok na náhradu škody spočívající v zaplaceném penále finančnímu úřadu (18.960,- Kč), nákladech vynaložených na zakoupení kolků (400,- Kč) a administrativních nákladech vynaložených v řízení před finančním úřadem (1.500,- Kč). Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže škodné události, mají odlišnou povahu, neboť jde o rozdílné požadavky založené na samostatném skutkovém základě; jde tedy o samostatné nároky, u nichž se přípustnost dovolání posuzuje ve vztahu ke každému z nich zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované pod č. 55 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000).
Jelikož žádný z nároků, jež byly předmětem řízení před odvolacím soudem, nepřevyšuje částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků částku 20.000,- Kč přesahuje. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř.
Za situace, kdy dovolání je ze zákona nepřípustné, nelze náklady vynaložené žalovanou na právní zastoupení advokátem (sepis vyjádření k dovolání) považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Proto bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu