U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobkyně a) nezletilé S. R., zastoupené JUDr. Milanem Hubeným, advokátem se
sídlem Prostějov, Vrahovická 56, a b) M. R., zastoupené JUDr. Martinou
Hrbatovou, advokátkou se sídlem Prostějov, Karlov 6, proti žalovaným 1)
Středomoravské nemocniční, a.s., IČO 27797660, se sídlem Prostějov, Mathonova
291/1, zastoupené JUDr. Jiřím Černoškem, advokátem se sídlem Prostějov,
Komenského 23, a 2) MUDr. P. K., IČO 46892869, se sídlem Prostějov, Trávnická
2, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C
469/2010, o dovolání žalobkyň a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 29. 3. 2013, sp. zn. 44 Co 8/2013-43, takto:
I. Dovolání žalobkyně a) a žalobkyně b) se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně a) a b) podaly proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3.
2013, č.j. 44 Co 8/2013-43, jako soudu odvolacího samostatná dovolání,
směřující u žalobkyně a) do výroku II., jímž bylo její odvolání odmítnuto, a u
žalobkyně b) do výroku I., jímž bylo usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí
žaloby ve vztahu mezi ní a žalovanými potvrzeno. Obě dovolatelky spatřují
přípustnost dovolání v ustanovení § 237 o. s. ř., jako dovolací důvod uvádějí
nesprávné právní posouzení věci soudem. Žalobkyně a) namítá, že soudy obou
stupňů nesprávně právně posoudily otázku odstranění vad podání podle § 43 o. s.
ř. a že uvedené podání obstojí z hlediska jeho určitosti. Soudu prvního stupně
vytýká, že neustanovil nezletilé žalobkyni a) namísto Městského úřadu v
Prostějově opatrovníkem advokátku, čímž došlo k prodlení při podání odvolání.
Má za to, že z důvodu chybného postupu soudu nebude moci svá práva na náhradu
škody na zdraví uplatnit. Žalobkyně b) označuje odmítnutí žaloby za předčasné,
vytýká soudům, že rozhodnutí byla nesprávně doručována jí a nikoli jejím
zástupcům a že byl chybný i postup soudu při výzvě k odstranění vad podání. Obě
dovolatelky požadují zrušení usnesení odvolacího soudu [žalobkyně b) též
usnesení soudu prvního stupně].
Ve vyjádření k dovolání oba žalovaní odkázali na závěry komise Krajského úřadu
Olomouckého kraje, odboru zdravotnictví, že při poskytování zdravotní péče ze
strany obou žalovaných byl dodržen správný postup.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání žalobkyně b) přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je
dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje
za splněné. Argument dovolatelky, podle kterého napadené rozhodnutí řeší právní
otázku, „při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe Nejvyššího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve
smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku
jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím
soudem odchyluje (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn.
29 ICdo 43/2013). Takový údaj se z dovolání žalobkyně b) nepodává, z obsahu
dovolání naopak vyplývá, že je jím napadán procesní postup soudů vztahující se
k doručování a ustanovování zástupců žalobkyním, čímž není naplněn dovolací
důvod nesprávného právního posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací námitky žalobkyně a) mohou – s ohledem na odmítnutí jejího odvolání
pro opožděnost – směřovat pouze proti výroku II. usnesení odvolacího soudu,
argumenty v něm uvedené napadají opět procesní postup soudů při ustanovení
opatrovnice Mgr. Z. M. V tomto případě není dovolání žalobkyně a) přípustné,
jelikož směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost
podle § 229 odst. 4 o. s. ř. [srov. § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.]
Vzhledem k tomu, že dovolání obou žalobkyň směřují proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší
soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr.
Robert Waltr
předseda senátu