25 Cdo 3662, 3665, 3667/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce J. M., proti žalované M. K., o náhradu škody a ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 16 C 110/2014, o dovolání žalobce proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 2. 2016, č. j. 15 Co 84/2016-134, ze dne 29. 4. 2016, č. j. 15 Co 211/2016-146, a ze dne 28. 6. 2016, č. j. 15 Co 299/2016-159,
I. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 2. 2016, č. j. 15 Co 84/2016-134, se zastavuje.
II. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 29. 4. 2016, č. j. 15 Co 211/2016-146, se zastavuje.
III. Řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 28. 6. 2016, č. j. 15 Co 299/2016-159, se zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 12. 6. 2014, č. j. 16 C 110/2014-25, bylo rozhodnuto, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků a zamítá se jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení. Dovolání žalobce proti potvrzujícímu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 11. 7. 2014, č. j. 15 Co 333/2014-33, bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, č. j. 25 Cdo 4209/2014-52. Protože žalobce poté svou žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení pouze zopakoval a nezaplatil soudní poplatek splatný podáním žaloby, Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 27. 3. 2015, č. j. 16 C 110/2014-78, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 5. 2015, č. j. 15 Co 283/2015-87, řízení zastavil a
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 9. 2015, č. j. 16 C 110/2014-101, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 10. 2015, č. j. 15 Co 534/2015-109, nebylo žalobci pro dovolací řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků a jeho žádost o ustanovení zástupce byla zamítnuta. Také v tomto případě podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání a opětovně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 11. 2015, č. j. 16 C 110/2014-115, byla jeho žádost zamítnuta; usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 8. 12. 2015, č. j. 15 Co
655/2015-123, proti němuž žalobce dovolání nepodal. Následně byla usneseními Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 1. 2016, č. j. 16 C 110/2014-128, a ze dne 29. 3. 2016, č. j. 16 C 110/2014-139, zastavena řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 10. 2015, č. j. 15 Co 534/2015-109, resp. ze dne 18. 5. 2015, č. j. 15 Co 283/2015-87, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neboť dovolatel nezaplatil soudní poplatek splatný podáním dovolání. Tato rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 16. 2. 2016, č. j. 15 Co 84/2016-134, resp. ze dne 29. 4. 2016, č. j. 15 Co 211/2016-146, proti nimž ale žalobce též podal dovolání a současně v obou případech požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. O první žádosti rozhodl Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 10. 5. 2016, č. j. 16 C 110/2014-151, tak, že jí nevyhověl, a proti potvrzujícímu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 28. 6. 2016, č. j. 15 Co 299/2016-159, žalobce opět podal dovolání, přičemž neopomněl ani zde požádat o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudního poplatku, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá. Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 23 odst. 2 sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sbírka“). Vzhledem k tomu, že v řízení o prvotním dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 5. 2015, č. j. 15 Co 283/2015-87, ze kterého již jen dále vyplývají zbývající dovolací řízení, bylo rozhodnuto o neosvobození od soudních poplatků, soudní poplatek se ze všech těchto dovolání neplatí.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení o neustanovení advokáta pro dovolací řízení, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, č. 78/2015 Sbírky).
V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro kterékoli zmíněné dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo. Obecně platí, že účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, jestliže již ze samotných údajů tvrzených v žalobě nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti anebo co je jinak obecně známé, je bez dalšího nepochybné, že žalobnímu požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak – mimo jiné – jedná tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li totiž již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, č. 67/2014 Sbírky).
Dovolatel se žalobou domáhal náhrady skutečné škody ve výši 100.000,- Kč a nemajetkové újmy z titulu ochrany osobnosti ve výši 10.000.000,- Kč, které mu měly vzniknout tím, že žalovaná byla úspěšná v řízení u Okresního soudu v Táboře, který jí proti obchodní společnosti, jejímž jednatelem byl žalobce, rozsudkem ze dne 14. 3. 2005, č. j. 8 C 145/2004-23, přiznal částku 1.596,- Kč s příslušenstvím, což následně údajně vedlo k exekučnímu řízení a likvidaci společnosti. Je tedy zřejmé, že žalobce nemůže být úspěšný v žádném z dovolacích řízení, která postupně vyvolal, neboť je patrno, že už samotné žalobě nemůže být vyhověno, jak správně vyložil odvolací soud již na počátku v odůvodnění usnesení ze dne 11. 7. 2014, č. j. 15 Co 333/2014-33. Navíc požadavek náhrady tvrzených újem žalobce v mnohamilionové výši odvozovaných od úspěchu žalované v jiném soudním sporu o zcela bagatelní částku proti obchodní společnosti, která není účastníkem tohoto řízení, je z povahy věci natolik absurdní, že není prostor pro úvahu o aplikaci § 138 odst. 1 o. s. ř. Institut osvobození od soudních poplatků a na něj navazující možnost bezplatného zastoupení ve sporu má sloužit ochraně práv osob, kterým pro jejich nedobrou finanční situaci může hrozit újma na reálných a rozumným způsobem uplatňovaných právech či právem chráněných zájmech. Je-li žalobce přesvědčen, že mu uplatněné nároky náleží, a hodlá je soudní cestou uplatňovat, nelze mu v tom samozřejmě bránit, není ovšem žádný racionální důvod, proč přitom připouštět zneužití § 138 odst. 1 o. s. ř. a poskytovat mu pro realizaci jeho představ výjimečnou procesní ochranu. Není proto opodstatněné ani to, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce; jednalo by se totiž o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatele.
V situaci, kdy není splněna zákonná podmínka povinného zastoupení dovolatele podle § 241 o. s. ř. a není ani důvodu ustanovit mu advokáta pro žádné řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 2. 2016, č. j. 15 Co 84/2016-134, ze dne 29. 4. 2016, č. j. 15 Co 211/2016-146, a ze dne 28. 6. 2016, č. j. 15 Co 299/2016-159, zastavil.
Zbývá doplnit, že v důsledku zastavení uvedených tří dovolacích řízení nejsou nijak dotčena usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 1. 2016, č. j. 16 C 110/2014-128, a ze dne 29. 3. 2016, č. j. 16 C 110/2014-139, a že tedy jimi byla pravomocně zastavena řízení o dalších dvou dovoláních žalobce, a to proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 10. 2015, č. j. 15 Co 534/2015-109, a ze dne 18. 5. 2015, č. j. 15 Co 283/2015-87.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2016
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu