USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: T. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem Zachova 633/4, Brno, proti žalované: SYNTHOS Kralupy a. s., se sídlem O. Wichterleho 810, Kralupy nad Vltavou, IČO 28214790, zastoupená JUDr. Pavlem Weikrtem, advokátem se sídlem Italská 2561/47, Praha 2, o zaplacení 874.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 375/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2021, č. j. 25 Co 121/2021-354, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 8. 2. 2021, č. j. 12 C 375/2018-310, zamítl žalobu o zaplacení 874.000 Kč a nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce utrpěl újmu na zdraví dne 8. 10. 2015 při výbuchu ve výrobně polystyrénu v areálu žalované. Z provedeného dokazování uzavřel okresní soud, že žalovaný a jeho spolupracovníci jako zaměstnanci podnikatele, který měl provádět na výrobním zařízení (reaktoru) pro žalovanou svářečské práce, prováděli k tomu nutné přípravné práce.
Vypínač u svářečky byl rozbitý, svářečka byla tedy provozuschopná samotným zapojením do zdroje elektřiny, neboť tímto okamžikem se zapnula a běžela. Žalobce i jeho spolupracovník byli poučeni, že odvětrání reaktoru není dokončeno a svařování proto nesmí začít. Víko reaktoru bylo otevřené a byla do něj zasunuta hadice, kterou byl vháněn vzduch pro vyčištění reaktoru od zbytků hořlavých plynů. Spolupracovník žalobce víko reaktoru přivřel, žalobce svářečku zapojil do prodlužovacího kabelu a svářečka začala běžet.
Spolupracovník natahoval kabely k reaktoru a zavadil kleštěmi elektrody o kovový povrch reaktoru, čímž došlo k zajiskření a vzplanutí uhlovodíkové páry unikající z reaktoru. Obdobná skutková zjištění byla učiněna i v souvisejícím řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 327/2018, v němž se neúspěšně domáhala zdravotní pojišťovna na žalované náhrady nákladů vynaložených na zdravotní péči o žalobce a jeho spolupracovníka zraněné při uvedené škodní události, v trestním řízení, v němž byla trestní věc odložena, jakož i v šetření Hasičského záchranného sboru.
Okresní soud uzavřel, že škodu si způsobili poškození vlastním počínáním.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 9. 2021, č. j. 25
Co 121/2021-354, potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odmítl námitku své podjatosti, ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho právním posouzením, že se jedná o odpovědnost za újmu způsobenou zvlášť nebezpečným provozem podle § 2925 o. z., avšak žalovaná prokázala liberační důvod spočívající v tom, že újmu způsobilo vlastní jednání poškozeného. V řízení bylo prokázáno, že újma, kterou žalobce utrpěl, nevznikla v důsledku zvýšeného nebezpečí provozu žalované, nýbrž žalovanou neovlivnitelnou událostí mající původ v jednání samotných poškozených (včetně žalobce).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení řady otázek, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, nebo se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací práce dovolacího soudu, a dále namítl pochybení v rovině procesní. Dovolání podal z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Dovolatel především tvrdí, že příčinou újmy bylo jednání žalované. Na základě uvedeného tvrzení dovolatel formuluje otázky, zda lze samotné zapojení svářečky považovat za uvedení do provozu, zda je spoluzavinění spolupracovníka možné přičíst k tíži dovolatele či žalované, otázku nešťastné náhody či pravděpodobnosti stanovených příčin vzniku škody. Dále dovolatel považuje odvolací senát za podjatý, skutkové závěry za nekorektní a dokazování za neúplné. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není dle § 237 o. s. ř. přípustné. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkovém závěru, že újma, která žalobci vznikla, nebyla způsobena zdrojem zvýšeného nebezpečí provozu žalované, ale žalovanou neovlivnitelnou událostí mající původ v jednání samotných poškozených (včetně žalobce), tedy v neopatrné či neodborné manipulaci se svářečkou a kleštěmi. Dovolatel však v dovolání předestírá vlastní verzi skutkových zjištění, jež odvolací soud neučinil, a vlastním hodnocením svědeckých výpovědí účelově vytržených z kontextu konstruuje rozpor v jednotlivých důkazech a vnitřní rozpornost rozsudku odvolacího soudu. Na řešení dovolatelem předestřených otázek tedy jednak rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, jednak nejsou relevantní ve vztahu k žalované, nýbrž vůči vlastnímu zaměstnavateli či jeho kolegovi. Míra zavinění jednotlivých poškozených na vzniku škody nemá vliv na závěr, že žalovaná za tuto škodu neodpovídá. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Rovněž vady řízení nejsou způsobilým předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (ve znění od 1. 1. 2013). Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 3. 2022
JUDr. Robert Waltr předseda senátu