25 Cdo 3762/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. V., proti žalovanému městu Čáslav, se sídlem úřadu v Čáslavi, nám. J. Žižky z Trocnova 1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 4 C 427/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2012, č. j. 24 Co 141/2012-345, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobce – nezastoupen advokátem – podal dovolání proti usnesení ze dne 29. 3. 2012, č. j. 24 Co 141/2012-345, kterým Krajský soud v Praze potvrdil usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 14. 6. 2011, č. j. 4 C 427/2002-313, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení dovolatele v dané věci důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o.s.ř.).
Dovolání není přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce pro řízení není rozhodnutím ve věci samé, ani podle § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o.s.ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2013 JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu