25 Cdo 3776/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Ing. Karin Luftmanovou, advokátkou se sídlem
v Praze 8, Nám. Dr. Holého 2, proti žalovanému V. M., zastoupeného JUDr. Petrem
Wildtem, PhD., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. 762, o
115.062,30 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn.
15 C 191/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 5. března 2008, č.j. 21 Co 605/2007-200, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 4.310,- Kč k rukám JUDr. Ing. Karin Luftmanové, advokátce se
sídlem v Praze 8, Nám. Dr. Holého 2, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobce se domáhal zaplacení 115.062,30 Kč s příslušenstvím jako náhrady za
náklady vynaložené v souvislosti s ustájením, krmením a tréninkem koní
žalovaného. Žalovaný namítl k započtení vzájemnou pohledávku ve výši 60.000,-
Kč na náhradě škody, jež mu vznikla v důsledku úhynu jeho hříběte, a 50.000,-
Kč na náhradě škody způsobené tím, že žalobce svěřené koně řádně netrénoval a
nevhodně je ustájil.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 9. 2007, č.j. 15 C
191/2004-156, uložil žalovanému zaplatit 54.062,30 Kč s úrokem z prodlení,
žalobu ohledně částky 61.000,- Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce na základě ústní dohody se
žalovaným poskytoval v době od 1. 9. 2002 do 30. 9. 2002 a dále od 1. 11. 2003
do 13. 11. 2004 trénink, krmení a ustájení tří jeho koní, za což si vyúčtoval
částku 120.552,30 Kč, z níž žalovaný uhradil toliko 5.490,- Kč. Ustájené klisně
se dne 5. 4. 2003 narodilo plnokrevné hříbě s rodokmenem, které v říjnu 2003
utrpělo ve výběhu žalobce úraz a 3. 10. 2003 bylo utraceno. Jeho tržní cena ke
dni usmrcení byla 25.000,- Kč, v dospělosti by pak činila 50-60.000,- Kč.
Žalovaný předběžně projednal prodej hříběte p. K. za částku 65.000,- Kč. Soud
dospěl k závěru, že za ustájení, krmení a trénink koní náležela žalobci podle
uzavřené příkazní smlouvy odměna a náhrada vynaložených nákladů, žalobu shledal
důvodnou ve výši 114.062,30 Kč a důvodnou shledal i námitku započtení
pohledávky žalovaného ve výši 60.000,- Kč proti žalobci, který podle § 421 obč.
zák. odpovídá za škodu způsobenou úhynem hříběte, které měl v péči, a je
povinen nahradit skutečnou škodu 25.000,- Kč a 40.000,- Kč na ušlém zisku,
jehož mohl žalovaný získat prodejem hříběte p. K.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 5. 3.
2008, č.j. 21 Co 605/2007-200, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím
výroku o věci samé potvrdil, v zamítavém výroku jej změnil tak, že žalovanému
uložil zaplatit žalobci 35.000,- Kč s úrokem z prodlení, ohledně částky 1.000,-
Kč jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a
poté, co dokazování zčásti zopakoval a doplnil, dospěl k závěru, že žalovaný
nemá nárok na náhradu ušlého zisku z neuskutečněného prodeje hříběte, neboť –
nehledě k tomu, že z výpovědi svědka K. nelze dovodit, že by se mezi nimi mohlo
jednat o koupi právě tohoto hříběte, které v r. 2005 již nežilo - nebyla mezi
nimi uzavřena písemná dohoda o budoucí kupní smlouvě a jejich jednání o prodeji
hříběte nelze považovat za vážné a určité, když svědek K. měl k dispozici pouze
fotografii hříběte bez podrobnějších informací a nikdy hříbě ani neviděl.
Žalovanému vznikla skutečná škoda coby důsledek úhynu hříběte, nikoliv však
ušlý zisk z prodeje. Odvolací soud neprovedl žalovaným navržený důkaz
opakovaným výslechem svědka B., jenž měl sloužit k prokázání doby, kdy žalovaný
jednal se svědkem K. o koupi hříběte, a to s ohledem na ust. § 205a odst. 1 o.
s. ř. (nepřípustná novota v odvolacím řízení), neboť tímto důkazem neměla být
zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, ale měla být učiněna jiná
skutková zjištění, než jak vyplynula z provedeného dokazování před soudem
prvního stupně, a žalovaný měl možnost navrhnout tento důkaz již v řízení před
soudem prvního stupně; nadto tento důkaz nemá věcný význam pro rozhodnutí,
neboť obsah jednání ohledně koupě hříběte byl zjištěn z výpovědi svědka K.,
jenž v řízení před soudem prvního i druhého stupně uvedl, že k jednání o koupi
hříběte se žalovaným došlo v roce 2005.
Žalovaný podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, jímž byl
rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 35.000,- Kč, a proti
výrokům o náhradě nákladů řízení, a to z důvodů, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a že
řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Nesouhlasí se závěrem odvolacího
soudu, že nemá nárok na náhradu škody za nerealizovaný prodej hříběte p. K.
Namítá, že během řízení u odvolacího soudu mu byla odňata možnost účinně bránit
svá práva, když nebyl proveden důkazu opětovným výslechem svědka B. za účelem
prokázání doby, kdy žalovaný jednal s p. K. o prodeji hříběte. Dovolateli tak
nebylo umožněno prokázat, že p. K. se zmýlil při uvedení doby jednání o koupi.
Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v dovolání napadeném
výroku a v navazujících výrocích o nákladech.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěrem odvolacího soudu a
navrhl, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto. Hříbě, jež uhynulo, nemohlo být
předmětem jednání o prodeji v roce 2005, písemná smlouva nebyla uzavřena a
jednání svědka K. nelze považovat za vážné a určité a svědek B. mohl k
rozhodným skutečnostem vypovídat již před soudem prvního stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř.,
dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř., není z hlediska uplatněných dovolacích námitek, jejichž vymezením je
dovolací soud vázán, důvodné. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl
vydán 5. března 2008, postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod
12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel, byť uplatňuje dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci, zpochybňuje nikoliv právní názory
odvolacího soudu, nýbrž skutková zjištění, z nichž jeho rozhodnutí vychází. V
podstatě namítá, že soud neměl uvěřit výpovědi svědka K. o době, kdy jednal se
žalovaným o koupi hříběte, a že tuto okolnost měl zjišťovat prostřednictvím
navrženého důkazu.
Námitky proti skutkovým zjištěním jsou dovolacím důvodem podle ust. § 241a
odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá
podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. O skutkové
zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu citovaného
ustanovení jedná v případě, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z
provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za
řízení najevo, nebo soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými
důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, popř. v hodnocení důkazů, popř.
poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z
hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti
je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není
možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl či neměl
uvěřit svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, nebo že
z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů,
a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených
důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Jak vyplývá z obsahu spisu, skutkové zjištění o obsahu jednání žalovaného a
svědka K. o koupi hříběte čerpal odvolací soud z výsledků řízení před soudem
prvního stupně, a pokud jde o dobu, v níž k tomuto jednání došlo, vycházel z
výpovědi svědka K. před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím. Odvolací
soud doplnil řízení provedením dalších důkazů a opatřil si tak v souladu s
ustanovením § 213 o. s. ř. pro hodnocení důkazů podklady rovnocenné s podklady,
z nichž vycházel soud prvního stupně. Jestliže na jejich základě učinil
skutkový závěr o obsahu jednání žalovaného se svědkem K. a o době, kdy k němu
došlo, nelze mu vytýkat, že by vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených
důkazů nevyplynuly a které nemají oporu v obsahu spisu, nebo že by pominul
podstatné skutečnosti, které byly v řízení prokázány, a nelze ani dovodit, že
by v jeho hodnocení důkazů byl logický rozpor.
Důvodná není ani námitka, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože v odvolacím řízení nebyl znovu
vyslechnut svědek B. za účelem prokázání, že svědek K. se mýlil v údaji o době,
kdy jednal se žalovaným o prodeji hříběte. Především provedeným dokazováním již
v řízení před soudem prvního stupně vyšlo najevo, kdy k tomuto jednání mělo
dojít, takže důkazy ohledně této skutečnosti bylo možno uplatnit před soudem
prvního stupně; odvolací soud tuto skutkovou okolnost zjistil, takže nejde ani
o situaci, že by v rozporu s § 120 o. s. ř. nebyly zjišťovány okolnosti
rozhodné pro posouzení nároku žalovaného na náhradu ušlého zisku, a dovolatelem
zpochybňovaný časový údaj není jediným zjištěním, jež by bylo podkladem pro
skutkový závěr a pro rozhodnutí odvolacího soudu. Podstatné ovšem je, že z
hlediska § 205a odst. 1 o. s. ř. není výslech svědka B. nově navržený v
odvolacím řízení důkazem, jímž by měla být zpochybněna věrohodnost důkazních
prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 205a odst. 1
písm. c/ o. s. ř.), nýbrž tento důkaz měl sloužit ke zjištění jedné ze
skutkových okolností jinak, než dosud provedenými důkazy. Nejde tedy o důkaz,
který by mohl být odvolacím důvodem podle ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř.
Jak vyplývá z uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné. Nejvyšší
soud proto dovolání žalovaného podle ust. § 243b odst. 2, věty před středníkem
o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.,
neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých
nákladů právo a žalobci přísluší náhrada nákladů dovolacího řízení vzniklých v
souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto
náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.320,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst.
1 ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 16
odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální
částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) to vše zvýšeno o 20 % DPH, celkem
tedy 4.310,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu