25 Cdo 3781/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně E. S., zastoupené JUDr. Marií Škardovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Za Hanspaulkou 5, proti žalované České pojišťovně, a.s., IČ 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená 16, o 30.111,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 22 C 220/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2007, č.j. 23 Co 477/2007-52, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.576 Kč k rukám advokátky JUDr. Marie Škardové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobkyně se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhala po žalované pojišťovně zaplacení částky 20.074 Kč s příslušenstvím jako úhrady pojistného plnění z titulu pojištění odpovědnosti za škodu.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 18. 6. 2007, č.j. 22 C 220/2005-32, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 20.074,- Kč s 1,5% úrokem z prodlení ode dne 12. 10. 2005 do zaplacení a žalobu ohledně příslušenství z částky 20.074,- Kč ve výši 1,5% ode dne 30. 3. 2005 do 11. 10. 2005 zamítl, částečně zastavil řízení co do částky 10.037,- Kč s 1,5% úrokem z
prodlení od 30. 3. 2005 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání. Podle pojistných podmínek případné plnění pojistitele má činit 2/3 z částky, kterou je pojištěný povinen zaplatit zaměstnavateli z titulu náhrady škody. Žalobkyně, jejíž pracovní náplň spočívala v zajišťování veškeré agendy zaměstnavatele týkající se pojišťovnictví, včetně vytváření seznamu aut pro povinné a havarijní pojištění, vyřadila omylem ze zákonného pojištění vozidlo, jímž pak byla způsobena škoda při dopravní nehodě dne 14.
1. 2004, a tím způsobila zaměstnavateli škodu, spočívající v zaplacení regresní náhrady České kanceláři pojistitelů, která uhradila škodu vzniklou při nehodě třetí osobě z garančního fondu. Spoluodpovědnost zaměstnavatele žalobkyně nebo řidiče vozidla soud prvního stupně neshledal a uzavřel, že nárok zaměstnavatele na náhradu vzniklé škody po žalobkyni byl oprávněný, a že je tudíž oprávněný i požadavek žalobkyně na zaplacení pojistného plnění žalovanou podle § 822 obč. zák. (ve znění účinném do 31.
12. 2004).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2007, č.j. 23 Co 477/2007-52, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že škoda vzniklá zaměstnavateli byla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobkyně, neboť pokud by žalobkyně postupovala v souladu se svými pracovními povinnostmi, nevznikla by jejímu zaměstnavateli povinnost k regresní náhradě České kanceláři pojistitelů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a v němž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka shrnuje skutkovou stránku věci, rozebírá podmínky odpovědnosti žalobkyně za škodu a namítá, že není dána příčinná souvislost mezi jejím jednáním a vznikem škody, že za vzniklou škodu neodpovídá vůbec, popřípadě spolu s dalším zaměstnancem a že skutečnou škodu představuje rozdíl mezi regresem České kanceláře pojistitelů a uspořeným pojistným. Zásadní právní význam přisuzuje otázce existence příčinné souvislosti mezi jednáním zaměstnance spočívajícím ve vyřazení vozidla z pojištění a vznikem škody zaměstnavatele spočívající v regresu České kanceláře pojistitelů za situace, kdy s nepojištěným vozidlem vyjel na pozemní komunikaci a dopravní nehodu zavinil jiný zaměstnanec, a otázce vztahu skutečné škody zaměstnavatele vzniklé regresem České kanceláře pojistitelů za provozování nepojištěného vozidla k uspořenému pojistnému. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalované bylo zamítnuto jako nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o.s.ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jednání dovolatele pověřeným zaměstnancem [§ 241 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 o.s.ř.], směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení § 243c odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.) pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro který je dovolání nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se
řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Otázka příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím škůdce a vznikem škody je otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 14, pod C 1025). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit.
K právnímu posouzení příčinné souvislosti dovolatelka ve skutečnosti námitky nevznáší. Její výhrady směřují proti skutkovým zjištěním, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jimi však založit nelze, neboť je lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).
K namítané otázce více příčin škody lze dodat, že zjištěná příčina škody nemusí být příčinou jedinou, postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak o příčinu důležitou, podstatnou a značnou (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1976, pod č. 11, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 21 Cdo 300/2001).
Na posouzení právní otázky, zda skutečná škoda zaměstnavatele vzniklá regresem České kanceláře pojistitelů za provozování nepojištěného vozidla má být snížena o uspořené pojistné, napadené rozhodnutí nespočívá, proto ani tuto otázku nelze považovat za zásadně právně významnou. Okolnost, že se soudy obou stupňů touto námitkou v odůvodnění svých rozhodnutí nezabývaly, je vadou řízení, která však není způsobilá založit přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. neboť nezahrnuje otázku zásadního právního významu (tj. otázku interpretace procesní normy). Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za 1 úkon v částce 2.680 Kč [odměna z částky určené podle § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, krácená dvakrát o polovinu podle § 18 odst. 1, § 15 a § 14 odst. 1 téže vyhlášky] a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů v částce 300 Kč, vše navýšeno o 20% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. celkem 3.576 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu