25 Cdo 3830/2022-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: R. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Martinou Čejkovou, advokátkou se sídlem Václavské náměstí 828/23, 110 00 Praha 1, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem U Prašné brány 1079/3, 110 00 Praha 1, o 1 125 180 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 286/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, č. j. 11 Co 75/2021-310, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel mimo jiné povinen v dovolání vymezit důvod dovolání a uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednatelnosti dovolání nepostačuje pouhá citace tohoto ustanovení nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.
11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Při vymezení předpokladů přípustnosti totiž musí dovolatel uvést konkrétní právní otázku, na jejímž řešení závisí rozhodnutí odvolacího soudu a (alespoň obsahově) označit konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, s níž má být napadené rozhodnutí v rozporu, která je rozporná anebo která má být překonána, s výjimkou situace, kdy přípustnost dovolání je odůvodněna tím, že jde o dovolacím soudem dosud neřešenou právní otázku. Dovolatel je rovněž povinen uvést nejen právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (srov. § 241a odst. 3 o.
s. ř. – tzv. kvalitativní vymezení důvodu dovolání), ale též konfrontovat tuto nesprávnost s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu. Dovolatel v dané věci přípustnost dovolání vymezil pouze tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (otázka unesení břemene tvrzení a důkazu ve vztahu ke koncentraci řízení). V dalším textu popisuje průběh dosavadního řízení a polemizuje s postupem odvolacího soudu, aniž by konkrétně vymezil právní otázku, na níž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu, a judikaturu dovolacího soudu, od níž se podle jeho názoru měl odvolací soud odchýlit.
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce odmítl, neboť neobsahuje zákonem požadovaný údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v absenci této zákonné náležitosti není možno posoudit přípustnost dovolání. Lze dodat, že dovolatel nerozlišuje mezi břemenem tvrzení a břemenem důkazním. Ačkoli tedy odvolací soud zamítl jeho žalobu na základě neunesení břemene tvrzení, dovolatel nepřiléhavě argumentuje tím, že rozhodné skutečnosti prokázal.
Pomíjí tak základní premisu sporného řízení: nejprve je třeba rozhodné skutečnosti tvrdit, a teprve poté je možno uvažovat o tom, zda byly prokázány. Nejvyšší soud rozhodl usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje § 243f odst. 2 o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.