25 Cdo 3830/2022-362
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci
žalobce: R. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Martinou Čejkovou,
advokátkou se sídlem Václavské náměstí 828/23, 110 00 Praha 1, proti žalované:
Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem
Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem
se sídlem U Prašné brány 1079/3, 110 00 Praha 1, o 1 125 180 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 286/2016,
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, č.
j. 11 Co 75/2021-310, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel mimo jiné povinen v dovolání vymezit
důvod dovolání a uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., je
dovolatel povinen vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje
za splněné, přičemž k projednatelnosti dovolání nepostačuje pouhá citace tohoto
ustanovení nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Při vymezení předpokladů přípustnosti totiž
musí dovolatel uvést konkrétní právní otázku, na jejímž řešení závisí
rozhodnutí odvolacího soudu a (alespoň obsahově) označit konkrétní judikaturu
Nejvyššího soudu, s níž má být napadené rozhodnutí v rozporu, která je rozporná
anebo která má být překonána, s výjimkou situace, kdy přípustnost dovolání je
odůvodněna tím, že jde o dovolacím soudem dosud neřešenou právní otázku. Dovolatel je rovněž povinen uvést nejen právní posouzení věci, které pokládá za
nesprávné, a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení
(srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. – tzv. kvalitativní vymezení důvodu dovolání),
ale též konfrontovat tuto nesprávnost s dosavadní rozhodovací činností
Nejvyššího soudu. Dovolatel v dané věci přípustnost dovolání vymezil pouze tak, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu (otázka unesení břemene tvrzení a důkazu ve vztahu ke
koncentraci řízení). V dalším textu popisuje průběh dosavadního řízení a
polemizuje s postupem odvolacího soudu, aniž by konkrétně vymezil právní
otázku, na níž je založeno rozhodnutí odvolacího soudu, a judikaturu dovolacího
soudu, od níž se podle jeho názoru měl odvolací soud odchýlit. Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce odmítl, neboť
neobsahuje zákonem požadovaný údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze
pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v absenci této zákonné
náležitosti není možno posoudit přípustnost dovolání. Lze dodat, že dovolatel nerozlišuje mezi břemenem tvrzení a břemenem důkazním. Ačkoli tedy odvolací soud zamítl jeho žalobu na základě neunesení břemene
tvrzení, dovolatel nepřiléhavě argumentuje tím, že rozhodné skutečnosti
prokázal.
Pomíjí tak základní premisu sporného řízení: nejprve je třeba
rozhodné skutečnosti tvrdit, a teprve poté je možno uvažovat o tom, zda byly
prokázány. Nejvyšší soud rozhodl usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje §
243f odst. 2 o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§
151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.