25 Cdo 3832/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně D. de S. C., zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v
Praze 8, Sokolovská 22, proti žalované Allianz pojišťovně, a. s., se sídlem v
Praze 8, Ke Štvanici 656/3, IČO: 47115971, o 358.000,- Kč, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 30/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2010, č. j. 19 Co 139/2010-132, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2010, č. j. 19 Co
139/2010-132, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně utrpěla dne
25. 1. 2002 při autonehodě zlomeninu obratle krční páteře a zlomeninu diafýzy
pravé stehenní kosti, následkem těchto zranění došlo k významnému omezení
hybnosti a svalové síly pravé horní končetiny, snížení jemné motoriky zejména v
oblasti 2. a 3. prstu pravé horní končetiny a zůstaly jí jizvy na krku a na
pravém stehně. Žalobkyně je po úrazu omezena v každodenním životě, nemůže
vykonávat běžné domácí práce, při vyšší zátěži je ruka bolestivá, do budoucna
má v určité míře omezen výběr zaměstnání, neboť má ztížen výkon obvyklých
činností. Znalecké posudky ohodnotily ztížení společenského uplatnění 350 body
a znalci doporučili zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění vzhledem
k péči žalobkyně o nezletilé dítě a jejím omezením v osobním, společenském i
pracovním životě. Soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody zvláštního zřetele
hodné pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle §
7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., neboť žalobkyně je postižením ruky významně
omezena ve všech každodenních obvyklých činnostech, při nichž je třeba uchopit
věc do ruky, je omezena ve výběru zaměstnání, citlivěji vnímá kosmetický defekt
v podobě jizev a nemůže se věnovat svým dřívějším koníčkům (cyklistika,
lyžování). Soud uzavřel, že žalobkyní požadovaná celková výše 400.000,- Kč na
náhradě za ztížení společenského uplatnění žalobkyně je odpovídající jejím
omezením po úrazu a vzhledem k tomu, že částka 42.000,- Kč odpovídající
základnímu bodovému ohodnocení byla již žalobkyni vyplacena žalovanou
pojišťovnou, jež z titulu tzv. zákonného ručení plnila za viníka nehody, soud
žalobě plně vyhověl.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 4. 2010, č. j. 19
Co 139/2010-132, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se
skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně a po právní stránce dovodil,
že k mimořádnému zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb.
lze přistoupit pouze v případě, když ani navýšení podle § 6 odst. 1 písm. c)
této vyhlášky dostatečně neodškodňuje následky, které v důsledku úrazu nastaly
v životě poškozeného. Znalci nezvýšili základní bodové ohodnocení ztížení
společenského uplatnění s tím, že se jedná o lehký stupeň postižení, vzhledem k
věku žalobkyně doporučili sice odškodnění přiměřeně zvýšit podle § 7 odst. 3
vyhlášky č. 440/2001 Sb., avšak nedošlo-li k navýšení podle § 6 odst. 2
vyhlášky, není možné, aby za situace, kdy je postižení žalobkyně lehkého rázu,
bylo přistoupeno k mimořádnému zvýšení odškodnění jen z důvodu, že žalobkyně je
subjektivně pociťuje jako závažné. Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil
tak, že žalobu zamítl.
Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §
237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodů podle § 241a odst. 2 písm.
a) a b) a odst. 3 o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že mimořádné
zvýšení náhrady dle § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. lze přiznat pouze v
případech, kdy bylo nejprve zvýšeno bodové hodnocení podle § 6 odst. 1 písm. c)
vyhlášky, a namítá, že skutečnost, že znalci nepřistoupili ke zvýšení bodového
hodnocení, je při rozhodování podle § 7 odst. 3 vyhlášky nepodstatná. Cituje z
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2414/2006 a uvádí, že pokud by byl
názor odvolacího soudu správný, byla by omezena možnost soudu rozhodovat podle
§ 7 odst. 3 vyhlášky podle své úvahy. Dále namítá, že skutkové zjištění
odvolacího soudu, že „znalci shledali, že se u žalobkyně jedná o lehký stupeň
postižení,“ nemá oporu v provedeném dokazování, neboť nevyplývá ze znaleckého
posudku ani z protokolu o výslechu znalce, a odvolací soud tento závěr učinil
na základě skutečnosti, že znalci nezvýšili bodové hodnocení podle § 6 odst. 1
písm. c) vyhlášky, a nevypořádal se s tím, že znalci doporučili výši odškodnění
přiměřeně zvýšit podle ust. § 7 odst. 3 vyhlášky z důvodu věku žalobkyně,
charakteru zranění a jeho následků. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, napadené rozhodnutí
přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst.
1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších změn
(dále jen „vyhláška“), pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům,
zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 2 a 4 této vyhlášky
nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky
škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo
významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a
to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě.
Podle § 7 odst. 3 vyhlášky ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného
zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně
zvýšit.
S názorem odvolacího soudu, že ke zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky
č. 440/2001 Sb. může soud přistoupit pouze v případě, že znalci zvýšili bodové
ohodnocení podle ust. § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, nelze souhlasit.
Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je v zásadě založena na
srovnání způsobu života poškozeného a jeho aktivit v době před poškozením a
poté a spočívá na skutkovém zjištění, zda a nakolik jsou v důsledku škody na
zdraví omezeny či zcela ztraceny jeho předchozí možnosti k uplatnění v životě a
ve společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na
základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky
je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména
vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, nelze omezení
poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského
uplatnění. Úvaha o přiměřeném zvýšení náhrady není zcela neomezená, neboť
právní předpis tím, že rámcově stanoví předpoklady pro vznik nároku na základní
výměru náhrady za ztížení společenského uplatnění a pro její zvýšení, stanoví
zároveň hlediska, ke kterým je třeba přihlížet a jimiž se úvaha soudu o rozsahu
zvýšení v jednotlivých případech řídí (srov. např. stanovisko občanskoprávního
a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010,
uveřejněné pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Základem pro zvýšení náhrady soudem je základní počet bodů, kterým bylo toto
ztížení ohodnoceno v lékařském posudku. Na rozdíl od předchozí vyhlášky č.
32/1965 Sb., která v ustanovení § 6 odst. 2 stanovila podmínky pro zvýšení
odškodnění určeného podle bodového ohodnocení lékaře až na dvojnásobek (tedy
pro zvýšení finanční náhrady soudem), a to podle předpokladů, které poškozený
ve věku, ve kterém byl poškozen na zdraví, měl pro uplatnění v životě a ve
společnosti a které jsou v důsledku poškození omezeny nebo ztraceny, a v
Příloze k vyhlášce – „oddíl A. Zásady pro hodnocení - II. Odškodnění za ztížení
společenského uplatnění“ výslovně stanovila, že součástí lékařského posouzení
není určování zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle § 6
odst. 2 vyhlášky, nyní účinná vyhláška č. 440/2001 Sb. v ustanovení § 6 odst.
1, 2 upravuje hlediska pro postup lékaře při zvýšení, popř. krácení bodového
ohodnocení (tedy zvýšení počtu bodů).
Právní názor odvolacího soudu odpovídá předchozí právní praxi, kdy podle vyhl.
č. 32/1965 Sb. soud nejprve přistoupil ke zvýšení částky odpovídající počtu
bodů stanoveného lékařem na dvojnásobek podle ustanovení § 6 odst. 2, v němž
byla uvedena hlediska pro toto zvýšení, a logicky teprve poté mohl uvažovat o
mimořádném zvýšení nad tuto částku podle § 7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb. Podle
vyhlášky č. 440/2001 Sb. však možnost přiměřeného zvýšení náhrady za ztížení
společenského uplatnění soudem podle ustanovení § 7 odst. 3 není podmíněna tím,
zda lékař ve svém posudku dospěl k závěru, že poškození zdraví postiženého
vedlo ke zvlášť těžkým následkům ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. c)
vyhlášky (srov. shora uvedené stanovisko uveřejněné pod číslem 50/2011 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Nepřistoupí-li lékař při určování bodového
ohodnocení ztížení společenského uplatnění k jeho zvýšení podle ustanovení § 6
odst. 1 písm. c) vyhlášky, znamená to pouze, že následky škody na zdraví
nehodnotil z hlediska jejich intenzity jako zvlášť těžké. Tato okolnost však
sama o sobě neznamená, že je tím vyloučena možnost zvýšení odškodnění soudem
podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky, neboť i ty následky škody na zdraví,
které z pohledu lékaře nelze hodnotit jako zvlášť těžké, mohou postiženého
vyloučit z řady činností, které předtím vykonával, a závažným způsobem tak
ovlivnit jeho život.
Protože rozsudek odvolacího soudu spočívá na opačném právním názoru, dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn.
Dovolatelka dále namítá, že v provedeném dokazování nemá oporu závěr odvolacího
soudu, že podle znalců je její postižení po úraze lehkého rázu. Uplatňuje tak
dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. že odvolací soud vycházel ze
skutkového zjištění, které podle obsahu spisu v podstatné části nemá oporu v
provedeném dokazování.
Vzhledem ke shora uvedenému závaznému názoru, že mimořádné zvýšení odškodnění
podle § 7 odst. 3 vyhlášky není vyloučeno tím, že znalci nepřistoupili ke
zvýšení bodového hodnocení ztížení společenského uplatnění podle § 6 odst. 1
písm. c) vyhlášky, nemá pro posouzení věci z hlediska § 7 odst. 3 vyhlášky
rozhodující význam ani skutkové zjištění, z jakého důvodu tak znalci
postupovali, neboť nejde o skutečnost významnou z hlediska hmotného práva.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. není naplněn.
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu není z hlediska důvodu
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný. Dovolací soud proto rozsudek
odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2, věta za středníkem o. s. ř.) a věc mu
vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2012
JUDr. Marta Škárová,
v. r.
předsedkyně senátu