25 Cdo 3857/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Celnarem, advokátem se sídlem v Břeclavi, nám. T. G. Masaryka 10, proti žalovaným 1) J. B., zastoupenému Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, 2) J. B. a 3) L. P., o 102.514,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 1842/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2010, č. j. 17 Co 399/2009-371, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 9. 2010, č. j. 17 Co 399/2009-371, potvrdil v napadené zamítavé části rozsudek ze dne 20. 1. 2009, č. j. 10 C 1842/2004-317, jímž Okresní soud v Břeclavi uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci 12.906,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 1. 2004 do zaplacení, v částce 102.514,- Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl a
rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud rozhodl dále o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 29. 10. 2002 žalovaní fyzicky napadli žalobce a způsobili mu škodu na zdraví, za což byli shledáni vinnými rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 3. 2004, č. j. 3 T 540/2003-207, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 8 To 209/2004, mimo jiné trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 trestního zákona.
Žalovaným byla v rámci trestního řízení uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě škody společně a nerozdílně částku 31.123,- Kč, se zbytkem nároku byl poškozený odkázán podle § 229 odst. 2 trestního řádu na řízení ve věcech občanskoprávních. Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že žalovaní odpovídají žalobci za ušlý zisk z podnikatelské činnosti soukromého zemědělce za období od 29. 11. 2002 do 29. 12. 2002, ve zbývajícím rozsahu není dána příčinná souvislost mezi jejich protiprávním jednáním a tvrzenou škodou.
Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalobce byl v důsledku zranění omezen v obvyklém způsobu života po dobu nepřesahující šest týdnů od vzniku zranění, zatímco pracovní neschopnost pokračující do 30. 7. 2003 měla oporu pouze v subjektivních potížích poškozeného bez návaznosti na jednání žalovaných. K námitce žalobce ohledně nedostatečných skutkových zjištění soudu prvního stupně odvolací soud uvedl, že znalecký posudek ve věci podal znalec s dostatečnou odborností, další dokazování by bylo rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudily. Je přesvědčen, že znalecké posudky provedené soudními znalci MUDr. Duchaňovou a MUDr. Zemanem jako specialisty v oboru soudního lékařství nemohou v rámci civilního řízení obstát, neboť k prokázání tvrzení žalobce jsou kompetentní soudní znalci z oboru posudkového nebo pracovního lékařství. Znalci z oboru soudního lékařství zpracovávají své posudky především pro potřeby trestního řízení a nejsou způsobilí kvalifikovaně se vyjadřovat k otázkám přiměřenosti délky pracovní neschopnosti. Otázku, zda může být znalecký posudek zpracovaný kompetentním specialistou nahrazen posudkem znalce, který v daném oboru specialistou není, a pracovat s ním jako s nezvratným důkazem, považuje dovolatel za otázku zásadního právního významu. Doplňuje, že pokud mu bylo vystaveno potvrzení o pracovní neschopnosti, byl jako pacient povinen dodržovat klidový režim a nebyl oprávněn zpochybňovat závěry svého praktického, případně posudkového lékaře. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Žalovaný 1) ve vyjádření k dovolání uvedl, že s ohledem na absenci otázky zásadního právního významu není dovolání žalobce přípustné, a navrhl jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Zpochybňuje-li dovolatel závěry vyplývající z provedeného dokazování (nekvalifikovaná vyjádření soudních znalců pro jejich nevhodnou specializaci) a namítá-li nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, nejedná se o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci. Obdobné platí pro namítané vady řízení (že soud neprovedl navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru posudkového či pracovního lékařství), které nezakládají přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho je zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco vyjádření žalovaného 1) k otázkám řešeným napadeným rozhodnutím za stavu, kdy dovolání je ze zákona nepřípustné, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaným 2) a 3) v průběhu dovolacího řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu