25 Cdo 3857/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Celnarem, advokátem se sídlem v
Břeclavi, nám. T. G. Masaryka 10, proti žalovaným 1) J. B., zastoupenému Mgr.
Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, 2) J. B.
a 3) L. P., o 102.514,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Břeclavi pod sp. zn. 10 C 1842/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2010, č. j. 17 Co 399/2009-371, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 9. 2010, č. j. 17 Co 399/2009-371,
potvrdil v napadené zamítavé části rozsudek ze dne 20. 1. 2009, č. j. 10 C
1842/2004-317, jímž Okresní soud v Břeclavi uložil žalovaným, aby společně a
nerozdílně zaplatili žalobci 12.906,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22.
1. 2004 do zaplacení, v částce 102.514,- Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl a
rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu;
odvolací soud rozhodl dále o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze
zjištění, že dne 29. 10. 2002 žalovaní fyzicky napadli žalobce a způsobili mu
škodu na zdraví, za což byli shledáni vinnými rozsudkem Okresního soudu v
Břeclavi ze dne 11. 3. 2004, č. j. 3 T 540/2003-207, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 8 To 209/2004, mimo jiné
trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 trestního zákona. Žalovaným byla
v rámci trestního řízení uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě škody
společně a nerozdílně částku 31.123,- Kč, se zbytkem nároku byl poškozený
odkázán podle § 229 odst. 2 trestního řádu na řízení ve věcech
občanskoprávních. Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že žalovaní odpovídají
žalobci za ušlý zisk z podnikatelské činnosti soukromého zemědělce za období od
29. 11. 2002 do 29. 12. 2002, ve zbývajícím rozsahu není dána příčinná
souvislost mezi jejich protiprávním jednáním a tvrzenou škodou. Z provedeného
dokazování totiž vyplynulo, že žalobce byl v důsledku zranění omezen v obvyklém
způsobu života po dobu nepřesahující šest týdnů od vzniku zranění, zatímco
pracovní neschopnost pokračující do 30. 7. 2003 měla oporu pouze v
subjektivních potížích poškozeného bez návaznosti na jednání žalovaných. K
námitce žalobce ohledně nedostatečných skutkových zjištění soudu prvního stupně
odvolací soud uvedl, že znalecký posudek ve věci podal znalec s dostatečnou
odborností, další dokazování by bylo rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť soudy nedostatečně zjistily
skutkový stav věci a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudily. Je
přesvědčen, že znalecké posudky provedené soudními znalci MUDr. Duchaňovou a
MUDr. Zemanem jako specialisty v oboru soudního lékařství nemohou v rámci
civilního řízení obstát, neboť k prokázání tvrzení žalobce jsou kompetentní
soudní znalci z oboru posudkového nebo pracovního lékařství. Znalci z oboru
soudního lékařství zpracovávají své posudky především pro potřeby trestního
řízení a nejsou způsobilí kvalifikovaně se vyjadřovat k otázkám přiměřenosti
délky pracovní neschopnosti. Otázku, zda může být znalecký posudek zpracovaný
kompetentním specialistou nahrazen posudkem znalce, který v daném oboru
specialistou není, a pracovat s ním jako s nezvratným důkazem, považuje
dovolatel za otázku zásadního právního významu. Doplňuje, že pokud mu bylo
vystaveno potvrzení o pracovní neschopnosti, byl jako pacient povinen dodržovat
klidový režim a nebyl oprávněn zpochybňovat závěry svého praktického, případně
posudkového lékaře. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně navrhl, aby mu
byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Žalovaný 1) ve vyjádření k dovolání uvedl, že s ohledem na absenci otázky
zásadního právního významu není dovolání žalobce přípustné, a navrhl jeho
odmítnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k
závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný
opravný prostředek přípustný.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o
přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak
může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o
řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Zpochybňuje-li dovolatel závěry vyplývající z provedeného dokazování
(nekvalifikovaná vyjádření soudních znalců pro jejich nevhodnou specializaci) a
namítá-li nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, nejedná se o posouzení
věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj
vyvozených skutkových závěrů, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost
dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění
představují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle
§ 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci. Obdobné platí pro
namítané vady řízení (že soud neprovedl navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z
oboru posudkového či pracovního lékařství), které nezakládají přípustnost
dovolání podle tohoto ustanovení; k vadám řízení, jež mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je
dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho je zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší
soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)
o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; žalobce s ohledem na výsledek
dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco vyjádření
žalovaného 1) k otázkám řešeným napadeným rozhodnutím za stavu, kdy dovolání je
ze zákona nepřípustné, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění
práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaným 2) a 3) v průběhu dovolacího řízení
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu