25 Cdo 386/2023-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) Č. H., narozený XY a b) E. H., narozená XY, oba bytem XY, proti žalovanému: J. C., bytem XY, o 206 000 Kč s příslušenstvím a o uložení dalších povinností, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 110/2020, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2022, č. j. 57 Co 235/2022-124, takto:
I. Dovolání žalobkyně b) se odmítá. II. Řízení o dovolání žalobce a) se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 9. 2022, č. j. 57 Co 235/2022-124, odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání žalobkyně b) proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 7. 2022, č. j. 26 C 110/2020-112, (výrok I), potvrdil je v části, jíž soud prvního stupně zastavil řízení o dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2022, č. j. 57 Co
251/2021-99, (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení podali oba žalobci nezastoupeni advokátem dovolání. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a zabýval se jeho přípustností. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst.
4. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Žalobkyně b) dovoláním napadla usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto její odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení, jehož nebyla účastnicí.
Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jež je možno napadnout žalobou pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Přípustnost takového dovolání je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně b) podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl (výrok I). Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Ze spisu se podává, že žalobce a) byl usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 12.
5. 2020, č. j. 26 C 110/2020-8, osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů Mgr. et Mgr. Marek Škrobánek. Tento advokát byl však na vlastní žádost zproštěn jeho zastupování, neboť mu žalobce a) neposkytl potřebnou součinnost k efektivnímu zastoupení. Následně byla žalobci a) usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 6. 2020, č. j. 26 C 110/2020-17, ustanovena zástupkyní advokátka JUDr. Marcela Urbanová. Jelikož žaloba, kterou žalobci podali v době, kdy žádný z nich nebyl zastoupen advokátem, měla vady, byly zástupkyně žalobce a) i žalobkyně b) vyzvány k odstranění vad tohoto podání (naposledy usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 26.
1. 2021, č. j. 26 C 110/2020-43). Právní zástupkyně žalobce a) ani žalobkyně b) na tyto výzvy nereagovaly, proto byla žaloba usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 2. 2021, č. j. 26 C 110/2020-48, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2021, č. j. 57 Co 84/2021-58, odmítnuta. Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání, přičemž dovolací řízení bylo zastaveno pro nedostatek právního zastoupení dovolatelů s tím, že ustanovení advokátky JUDr.
Urbanové se vztahovalo pouze na řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím, jež právní mocí rozhodnutí ve věci samé skončilo (§ 31 a § 28 odst. 6 a § 31 odst. 2 o. s. ř.). I proti tomuto rozhodnutí se žalobci nezastoupeni advokátem bránili v dovolacím řízení, jež bylo vůči žalobci a) zastaveno ze stejného důvodu. Jak již bylo uvedeno výše, jestliže dovolatel nemá právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Žalobce a) není v tomto dovolacím řízení právně zastoupen, vlastní právnické vzdělání nedoložil.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatku povinného právního zastoupení (§ 241b odst. 3 věta druhá o. s. ř.), jehož smyslem je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Nejvyšším soudem, a teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek odstranit, jsou vůči dovolateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě zastavení dovolacího řízení. V posuzované věci se však dovolatel na dovolací soud obrací opakovaně, přičemž byl již dvakrát poučen o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozorněn na následky spojené s neodstraněním tohoto nedostatku [usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 18.
8. 2021, č. j. 26 C 110/2020-70, jež se týkalo předchozího dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2021, č. j. 57 Co 84/2021-58, a usnesením téhož soudu ze dne 6. 6. 2022, č. j. 26 C 110/2020-110, jež se týkalo dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2022, č. j. 57 Co 251/2021-99, kterým bylo potvrzeno usnesení o zastavení dovolacího řízení]. Byl-li již seznámen se zákonnou podmínkou být v dovolacím řízení zastoupen advokátem, není třeba, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému dovolateli v každé jeho věci, jestliže se tak stalo v předchozích případech.
Jestliže lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat dovolateli zásadu, že na Nejvyšší soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18). Žalobce a) nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Vzhledem k tomu, že nedostatek povinného zastoupení dovolatele, který nemá právnické vzdělání, je nedostatkem podmínky řízení na straně účastníka, a tento nedostatek nebyl odstraněn, postupoval Nejvyšší soud podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.
s. ř. a dovolací řízení zastavil. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).