25 Cdo 3942/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce Ing. M. E., CSc., zastoupeného JUDr. Janou Sedláčkovou, advokátkou se
sídlem Brno, Palackého tř. 33, proti žalovanému Ing. M. H., zastoupenému JUDr.
Janem Vokálem, advokátem se sídlem Brno, Bratislavská 12, o 140.624,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 223/2004, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2009,
č.j. 44 Co 205/2006-443, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení 9.662,- Kč k rukám JUDr. Jana Vokála, advokáta se sídlem v
Brně, Bratislavská 12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobce se domáhal na žalovaném náhrady škody ve výši 140.624,- Kč za čas, jenž
musel vynaložit na zajištění obvyklého tepelného a životního komfortu pro sebe
a svou matku v souvislosti s rekonstrukcí plynového rozvodu v domě, kde bydlí a
který je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a s tím souvisejícím
odstavením dodávek plynu do jeho bytu a domácnosti.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. září 2005, č.j. 29 C 223/2004-382,
žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že Úřad městské
části Brno – střed, odbor výstavby a územního rozvoje, rozhodnutím ze dne 23.
2. 2000, č.j. STU/01/9901909/000/005, vydal stavební povolení na demontáž
stávajících plynových rozvodů se šroubovanými spoji a montáž nových svařovaných
rozvodů, přemístění plynoměrů z bytu do prostoru schodiště a připojení
plynových spotřebičů na adrese B. V revizní zprávě ze dne 17. 5. 1999 se
doporučuje pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu celková rekonstrukce
plynových rozvodů. Odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí bylo
zamítnuto rozhodnutím Magistrátu města Brno ze dne 18. 5. 2000, č.j.
OUSŘU00/19640/Bo/Wi. Kolaudačním rozhodnutí ÚMČ Brno – střed, stavebního úřadu,
ze dne 1. 2. 2002, č.j. STU/01/9901909/032/003, bylo povoleno užívání stavby.
Odvolání žalobce a Ing. I. E. proti rozhodnutí o kolaudaci bylo zamítnuto
rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, ze dne
27. 5. 2002, č.j. OUZŘU02/23477/Ra. Soud danou věc posoudil dle obecného
ustanovení o odpovědnosti za škodu (§ 420 zák. č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, dále „obč. zák.“) a dospěl k závěru, že odpovědnost žalovaného není
dána, neboť jestliže rekonstrukce rozvodu plynu ve společném domě účastníků
byla úředně řádně povolena a postup žalovaného byl v souladu se zákonem, nebylo
prokázáno žádné porušení jeho povinnosti. Výše škody, při jejímž vyčíslení
žalobce vycházel ze svého výdělku, pak byla stanovena pouze odhadem, přičemž
není dána ani příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a údajnou majetkovou
ztrátou, již měl žalobce utrpět.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. dubna 2009, č.j. 44
Co 205/2006-443, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu
prvního stupně a dospěl k závěru, že ze spisu žádné zmatečnostní vady neplynou
(včetně toho, že by soud pominul návrh žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání,
popř. pominul rozhodnout o věci, resp. její části). Odvolací soud uvedl, že
samotný výkon fyzické práce, byť by byla konána v čase vyhrazeném odpočinku,
nebo jiné dobrovolně konané aktivity, jejichž smyslem není odstranění
škodlivého následku způsobeného škůdcem, není škodou ve smyslu občanskoprávním.
Aktivity žalobce, za něž požaduje náhradu, pak zjevně nejsou v příčinné
souvislosti s přerušením dodávek plynu do jeho bytu. Žalovaný se nedopustil
porušení právní povinnosti. Vlastník je dle ustanovení § 123 obč. zák. oprávněn
se svou věcí nakládat, z předložených důkazů nadto plyne, že se účastníci
dohodli. Nepříznivé důsledky odstávky plynu, jež nesl žalobce, jsou pak jen
logickou součástí převzatého závazku týkajícího se úředně povolené rekonstrukce
plynových rozvodů v domě. Žalobce pak svůj nárok nikdy neopíral o úmyslné
jednání proti dobrým mravům ve smyslu § 424 obč. zák., proto soud prvního
stupně posoudil věc správně dle ustanovení § 420 obč. zák.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje
z ust. § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále „o. s. ř.“), a podává je z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2
písm. a), b) o. s. ř. Vadu řízení spatřuje v tom, že nebyly provedeny jím
navržené důkazy, resp. důkazy provedené nebyly řádně zohledněny, rovněž
opominuta zůstala skutková tvrzení obsažená v jeho podáních a výpovědích a
žalobci bylo opožděně doručeno vyjádření žalovaného, takže neměl dostatečnou
možnost se vyjádřit. Dovolatel vznesl výhrady proti zjištěnému skutkovému
stavu, projekt zpracovaný pro stavební povolení se lišil od skutečně
provedených oprav, žalobce neměl možnost se na zamýšlené stavební práce
připravit, žalovaný neměl v rozhodné době pro realizaci stavby zmocnění ani
nebyl většinovým vlastníkem nemovitosti, stavební práce znamenaly zásadní a
podstatný zásah do způsobu a kvality života žalobce a jeho matky. Dovolatel
vytkl odvolacímu soudu, že se v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval nárokem
na nemajetkovou újmu způsobenou porušením osobnostních práv. Dovolatel navrhl,
aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a
věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V písemném vyjádření žalovaný označil dovolání za nepřípustné a navrhl jeho
odmítnutí, popř. zamítnutí a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Souhlasí s odvolacím soudem v tom, že v řízení nebylo prokázáno, že by porušil
nějakou právní povinnost.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v
souladu s čl. II. bodem 12 zák. č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského
soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009, (dále opět jen „o. s. ř.“),
neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno 20. dubna 2009, a shledal, že bylo podáno
včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky
advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však
proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný.
Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a
proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního
stupně ve věci samé [(písm. a)], jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního
stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším
rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který
dřívější rozhodnutí zrušil [(písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [(písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
Dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu neformuluje ani ji nelze z
uplatněných námitek dovodit. Otázky posouzení správnosti a úplnosti skutkových
zjištění přípustnost dovolání nezakládají. Nesprávné skutkové zjištění
představuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. - rozhodnutí vychází
ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost
dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. č. 8/1994
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a vzhledem k tomu, že dovolání není
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o. s. ř., nelze tento
dovolací důvod v dovolacím řízení úspěšně uplatnit.
Námitka, že žalobci bylo opožděně doručeno vyjádření žalovaného a že nebyl
proveden některý z navržených důkazů, sama o sobě žádný zásadní právní význam
nemá. Nehledě k tomu, v průběhu řízení probíhajícího od roku 2001 měl žalobce
nepochybně dostatek příležitostí se k věci vyjádřit. O tom, které důkazy budou
provedeny, rozhoduje soud (§ 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) a soud prvního
stupně ve svém rozhodnutí uvedl důvody, proč důkazním návrhům nevyhověl. K
případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], by pak mohlo být v dovolacím řízení
přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání, což není tento případ (§ 242
odst. 3 o. s. ř.).
Podstatou dovolatelových námitek je, že činností žalovaného, spočívající v
provedení rekonstrukce plynového rozvodu v domě spoluvlastněném a obývaném
žalobcem, došlo k porušení osobnostních práv žalobce. Dovolatel přehlíží, že
žalobou podanou dne 21. 5. 2001 se domáhal odstranění zásahů do práva na
ochranu osobnosti a poskytnutí náhrady majetkové újmy (škody) v částce
140.624,- Kč, usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2004, č. j. 29 C
87/2001-189 (viz č. l. 1 spisu), došlo k vyloučení věci náhrady škody, jež byla
předmětem řízení nadále vedeného pod sp. zn. 29 C 223/2004, a v této věci bylo
posléze rozhodnuto dovoláním napadeným rozsudkem, zatímco žaloba na ochranu
osobnosti (k jejímuž projednání jsou věcně příslušné krajské soudy) byla pak
vedena u Městského soudu v Brně pod původní sp. zn. 29 C 87/2001. Z uvedeného
vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu na řešení otázky opodstatněnosti nároku
na náhradu nemajetkové újmy vzniklé zásahem do osobnostních práv žalobce
nespočívá, neboť tento nárok vůbec předmětem odvolacího řízení nebyl.
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný
opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první
o. s. ř. za užití § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci, jehož
dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě
nákladů řízení částku 9.662,- Kč včetně 20% DPH (§ 3 odst. 1 bod 4 ve spojení s
§ 10 odst. 3 a § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1, § 16 odst. 2
vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb., v platném znění, a § 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat
návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. listopadu 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu