25 Cdo 397/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci
žalobkyně Městské části Praha 18, IČ 002 31 321, se sídlem Praha 9 – Letňany,
Bechyňská 639, proti žalované KINGO s. r. o., IČ 250 70 711, se sídlem Praha 9
- Čakovice, U Bílého Mlýnku 648, zastoupené Mgr. Lumírem Veselým, advokátem se
sídlem Praha 2, Malá Štěpánská 9, o 55.529,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 197/2006, o dovolání žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2007, č.j. 68 Co
238/2007-39, takto:
I. Dovolání žalované v rozsahu, v němž směřuje proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 10. září 2007, č.j. 68 Co 238/2007-39, pokud jím byl
rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ohledně nároku na zaplacení 1.980,- Kč a
4.002,- Kč s příslušenstvím, se odmítá.
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2007, č.j. 68 Co
238/2007-39, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 2. 2007, č.j. 10
C 197/2006-20, pokud jimi bylo rozhodnuto o částce 49.547,- Kč s
příslušenstvím a o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně protokolem o
předání vozidla ze dne 20. 8. 2004 svěřila žalované do opravy své vozidlo Opel
Combo RZ 2A4 0427, které bylo poškozeno při dopravní nehodě, a žalovaná se
zavázala, že oprava bude provedena v autorizovaném servisu EURO PRIM, s. r. o. Tento servis však nebyl autorizovaným servisem pro vozidla tovární zn. Opel,
což žalobkyně nevěděla, při opravě vozidla byly použity neoriginální náhradní
díly a oprava byla provedena nekvalitně. Jelikož žalovaná nedostála svému
závazku vyplývajícímu ze smlouvy o provedení opravy, uplatnila žalobkyně v
zákonné lhůtě reklamaci, kterou žalovaný uznal a vyzval žalobkyni k přistavení
vozidla, aby vady opravy mohly být odstraněny. Žalobkyně však vozidlo
nepřistavila k odstranění vad do sídla žalované, nýbrž sama ho předala k opravě
autorizovanému servisu Auto-Staiger s. r. o. Náklady, které žalobkyni vznikly,
a to 1.980,- Kč za vypracování znaleckého posudku k posouzení kvality opravy,
4.002,- Kč za provedení dílenských prací u společnosti Auto-Staiger s. r. o. a
49.547,- Kč za samotnou opravu vozidla, posoudil obvodní soud jako škodu, za
níž žalovaná v důsledku porušení smluvní povinnosti odpovídá podle ustanovení §
420 odst. 1 obč. zák. Postup žalobkyně při reklamaci shledal soud prvního
stupně v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními, zejména § 656 a § 647
obč. zák. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 9. 2007, č.j. 68
Co 238/2007-39, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění
soudu prvního stupně, shledal správným jeho závěr, že žalovaná porušila smluvní
povinnost provést opravu vozidla v opravně autorizované pro tento typ vozidla,
a proto odpovídá za škodu, jež žalobkyni vznikla. Dovodil, že žalobkyně se
svého nároku nedomáhala z titulu odpovědnosti žalované za vady opravy věci,
nýbrž uplatnila nárok na náhradu škody. Kdyby žalovaná zajistila provedení
opravy vozidla způsobem, jakým se zavázala, nedošlo by ke zmenšení majetku
žalobkyně, čímž je dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem
škody. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř“) s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci a řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Dovolatelka s odkazem na předávací protokol uvádí, že
dostála svému závazku provést opravu vozidla žalobkyně v servisu EURO PRIM, s. r. o., naopak z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by se zavázala k
provedení opravy v autorizovaném servisu vozidel tovární zn. Opel. Nezpochybňuje právo žalobkyně na odstranění vad opravy. Žalobkyně však při
reklamaci nepostupovala v souladu s ustanovením § 655 obč. zák., neposkytla
žalované potřebnou součinnost, čímž znemožnila odstranění vad.
Závěr odvolacího
soudu, který nárok žalobkyně shledal opodstatněným z titulu odpovědnosti za
škodu, dovolatelka považuje za nesprávný, neboť předmětné náklady by jednak
vůbec nevznikly, kdyby žalobkyně postupovala v souladu se zákonem, jednak
odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou nerozlišil odpovědnost za vady,
která vyplývá z nedostatků samotného plnění zhotovitele, a odpovědnost za
škodu, jež vznikla až jako následek vadného plnění (k tomu odkazuje na
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1618/2001 a rozhodnutí sp. zn. 25
Cdo 1612/2004 a 25 Cdo 1621/2004, uveřejněná pod „Rc 17/2007“ a „Jc 153/2005“ –
jde o jediné rozhodnutí, jehož správná sp. zn. je 25 Cdo 1612/2004). Rozpor s
hmotným právem spatřuje také v tom, že soud žalobkyni přiznal „právo
nedůvěřovat zhotoviteli“ ospravedlňující neposkytnutí součinnosti. Dovolatelka
navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání - v souladu
s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního
řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“). Dovolání bylo
podáno včas, účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolatelka byla v
souladu s ustanovením § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. zastoupena advokátem JUDr. Michalem Hráským. Podáním ze dne 23. 5. 2008, doručeným Nejvyššímu soudu dne 5. 6. 2008, bylo soudu oznámeno, že zastupování dovolatelky převzal advokát Mgr. Lumír Veselý, který současně doložil plnou moc k zastupování jej opravňující (§
28 odst. 2 a 3 o. s. ř.). Dovolání je zčásti přípustné a v této části i
opodstatněné. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1
přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Ačkoliv odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jedním výrokem,
rozhodoval o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobkyní požadovaná částka (bez příslušenství) je totiž souhrnem částek
představujících náklady na vypracování znaleckého posudku (1.980,- Kč), úhradu
za provedení dílenských prací u společnosti Auto-Staiger s. r. o. (4.002,- Kč)
a úhradu za samotnou opravu vozidla (49.547,- Kč).
Pokud tedy bylo odvolacím
soudem rozhodnuto o nárocích ve výši 1.980,- Kč a 4.002,- Kč, bylo rozhodováno
o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. Přípustnost dovolání proti této
části výroku dovoláním napadeného rozsudku je vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše
plnění ze všech samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč. Dovolání tak v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je
proto ohledně částek 1.980,- Kč a 4.002,- Kč s příslušenstvím podle § 243b
odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Ve zbytku je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť
dovolací soud shledal zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího
soudu v otázce rozlišení odpovědnosti za škodu a odpovědnosti za vady. Podle § 510 obč. zák. uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok
na náhradu škody, která z vady vznikla. Porušení závazkové povinnosti provést řádně opravu či úpravu věci je
předpokladem jak odpovědnosti za vady, tak odpovědnosti za škodu. Tyto právní
instituty jsou však odlišné, mají jiný účel a jsou založeny na rozdílných
zásadách a předpokladech vzniku. Judikatura (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo
1618/2001, publikovaný v sešitu č. 6 časopisu Soudní judikatura, ročník 2003,
pod č. 94) je ustálena v tom, že odpovědnost za vady postihuje nedostatky
vlastního plnění zhotovitele a sleduje, aby se objednateli dostalo plnění
(opravy) bez jakýchkoliv vad. Smyslem odpovědnosti za škodu oproti tomu je, aby
byla nahrazena majetková újma vzniklá následkem porušení právní povinnosti nebo
v důsledku jiné právem uznané skutečnosti. O vadu jde tam, kde újma spočívá ve
vadném provedení díla. Škodou je újma, jež vznikla jako následek tohoto vadného
plnění (opravy); taková újma nespočívá ve vadnosti samotného provedení opravy,
nýbrž ve znehodnocení opravované věci (např. snížení hodnoty vozidla). Nárok na
náhradu nákladů potřebných k odstranění vady provedené opravy, tedy k tomu, aby
zhotovitel poskytl objednateli takové plnění, jaké byl podle smlouvy povinen,
odpovídá právu z odpovědnosti zhotovitele za vady provedené opravy. Nároků,
které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se však nelze domáhat z
titulu náhrady škody. Újma spočívající v samotné vadnosti provedené opravy je
odčinitelná toliko v rámci odpovědnosti za vady (srov. též rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 30.8.2005, sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 17//2007). Bylo-li v posuzovaném případě předmětem smluvního vztahu mezi účastníky
provedení opravy vozidla poškozeného při dopravní nehodě, a oprava byla
provedena vadně, resp. v rozporu se smluvním ujednáním, je následná oprava v
servisu autorizovaném pro daný typ vozidla a nahrazení neoriginálních dílů díly
originálními způsobem odstranění vady díla zhotovitele (opravy), nikoliv
odstraněním následků poškození vozidla.
odstranění vad opravy jako nárok na náhradu škody, je jeho právní posouzení
věci nesprávné. Nejvyšší soud proto jeho rozsudek v části otevřené dovolacímu
přezkumu a v závislých výrocích o nákladech řízení podle § 243b odst. 2 části
věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které byl zrušen
rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím
bylo rozhodováno o nároku na zaplacení 49.547,- Kč s příslušenstvím, zrušil
Nejvyšší soud v této části a v nákladovém výroku i rozsudek soudu prvního
stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta
druhá o. s. ř.)
V dovolání uplatněnými námitkami stran obsahu předávacího protokolu,
zpochybňujícími skutková zjištění soudů, se dovolací soud nezabýval, neboť
skutkový stav věci lze v dovolacím řízení napadnout toliko prostřednictvím
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž je však uplatnitelný
pouze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.
(§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Stejně tak dovolací soud nemohl posoudit správnost postupu žalobkyně při
reklamaci vady, resp. namítané porušení ustanovení § 655 obč. zák., jelikož
odvolací soud se pro nesprávnou právní kvalifikaci žalobního nároku jako nároku
z odpovědnosti za škodu otázkou splnění předpokladů pro vznik nároku z
odpovědnosti za vady opravy vůbec nezabýval, tudíž jeho rozhodnutí nelze z
tohoto pohledu podrobit dovolacímu přezkumu.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný.
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2010
JUDr. Robert Waltr,v.r.
předseda senátu