USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: O. N.,
nar. XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem
Jaklovecká 1249/18, Ostrava, proti žalované: Městská nemocnice Ostrava,
příspěvková organizace, IČO 00635162, se sídlem Nemocniční 898/20a, Ostrava,
zastoupená Mgr. MUDr. Karlem Adamusem, advokátem se sídlem Kirovova 1430,
Karviná-Mizerov, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Ostravě
pod sp. zn. 64 C 53/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 5. 2. 2018, č. j. 71 Co 325/2017-451, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 2. 2018, č. j. 71 Co 325/2017-451,
rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2017, č. j. 64 C 53/2011-401,
potvrdil ve výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna
zaplatit žalobci 3.000.000 Kč, změnil ve výroku II a III tak, že Česká
republika nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení a žalobce je
povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 165.245 Kč, a rozhodl, že
žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 50.716
Kč.
Proti výrokům o náhradě nákladů řízení podal žalobce dovolání, o němž Nejvyšší
soud vzhledem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu rozhodl podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II
bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím
v části týkající se výroku o nákladech řízení.
S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení, které s účinností od 30.
9. 2017 vylučuje přípustnost dovolání proti takovémuto rozhodnutí, je dovolání
žalobce nepřípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
odmítl.
O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze
uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace,
kdy Nejvyšší soud bezprostředně po podání návrhu žalobce na odklad
vykonatelnosti dovolání odmítl, nerozhodoval již samostatně o tomto návrhu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.), přesto dovolací soud poznamenává, že náklady spojené s
podáním vyjádření žalované k dovolání, jehož argumentace je ve vztahu k
výsledku řízení bez významu, nelze pokládat za účelné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu