U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v
právní věci žalobců a) J. H. a žalobkyně b) B. H., zastoupených JUDr. Josefem
Klofáčem, advokátem se sídlem Česká Lípa, Sokolská 270/8, proti žalované A. R.,
zastoupené JUDr. Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem Česká Lípa, Eliášova
998/12, o náhradu škody 680.357 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
České Lípě pod sp. zn. 12 C 8/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 10. 2015, č. j. 35 Co
213/2015-239, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočky v Liberci ze dne 20. 10. 2015, č. j. 35 Co 213/2015-239, neobsahuje
všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť v něm
dovolatelé nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání
a dovolací důvody.
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení jeho přípustnosti,
přičemž dovolání musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z
hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. mají dovolatelé za splněné a v jakých
konkrétních okolnostech naplnění předpokladů přípustnosti spatřují, přičemž
nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části (k
tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29
Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013,
uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury
dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních
ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS
4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014,
sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněná na webových stránkách Ústavního soudu).
Pokud dovolatelé uvedli, že dovolání podávají z důvodů, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení ve věci samé, a též proto, že odvolací soud
vadně posoudil věc podle hmotného, ale i procesního práva, a mají proto za to,
že jejich otázka dosud nebyla dovolacím soudem řešena a z tohoto důvodu by měla
být právní otázka (aniž byla konkretizována) vyřešena jinak, takové vymezení
přípustnosti nenaplňuje žádný ze zákonných předpokladů přípustnosti dovolání. I
dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci je namítán pouze v obecné
rovině, aniž dovolatelé uvedli, v čem konkrétně tato nesprávnost spočívá, když
námitky se týkají spíše procesního postupu soudu, nesprávného či neúplného
zjištění skutkového stavu, popřípadě neurčitě vytýkají soudům nižších stupňů,
že dovolatele poškodily, znevýhodnily, porušily jejich práva, neposkytly jim
pomoc apod.
Jelikož dovolatelé nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti
dovolání a dovolací důvody, trpí dovolání vadami, pro které nelze v dovolacím
řízení pokračovat a tyto vady nebyly v průběhu trvání lhůty k dovolání
odstraněny (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení § 243b o. s. ř.
přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá a po
uplynutí dovolací lhůty již odstranění takových vad není možné. Nejvyšší soud
proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. června 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu