U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce nezletilého M. D., zastoupeného matkou M. M., zastoupenou JUDr. Klárou
Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3,
proti žalované Česko-německé horské nemocnici Krkonoše, s. r. o., se sídlem v
Praze 4, Závišova 2518/20, IČO 64827232, zastoupené JUDr. Janem Machem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/28, za účasti Kooperativa
pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní
665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu
škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C
112/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.
4. 2014, č. j. 39 Co 123/2014-392, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2014, č.
j. 39 Co 123/2014-392, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť
uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na
jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Odvolací soud své rozhodnutí
založil na závěru, že nedala-li matka žalobce výslovný a písemný souhlas k
jakémukoliv jinému typu porodu než standardnímu (tzv. porod nevedený lékařsky),
bylo povinností žalované provést jej v souladu s tehdy platným ustanovením § 11
odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, tedy způsobem
odpovídajícím současným lékařským poznatkům (lege artis); protože se tak
nestalo a podle skutkových zjištění opřených o znalecké posudky došlo k
pochybením v průběhu porodu, porušila žalovaná podle § 420 obč. zák. svou
právní povinnost a odpovídá za škodu na zdraví způsobenou žalobci hypoxií při
porodu. Dovolatelka namítá, že z provedeného dokazování plyne nižší míra
„pravděpodobnosti příčinné souvislosti“ mezi údajným porušením právní
povinnosti a škodlivým následkem, přičemž zásadní otázkou má být, zda taková
míra postačí k vyvození odpovědnosti, či nikoli. Námitky, které uplatnila, tak
nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž k přezkoumání zjištěného
skutkového stavu, o nějž odvolací soud opřel své právní závěry, čímž však nelze
přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. založit.
Jestliže dovolatelka dále namítá, že znalec prof. MUDr. Jaroslav Živný, DrSc.,
měl být vyloučen z podání znaleckého posudku, neboť je zde dán důvod pochybovat
o jeho nepodjatosti ve smyslu § 17 o.s.ř. (podrobně rozvíjí konkrétní okolnosti
působení znalce, které ji k tomuto závěru vedou), uplatňuje námitku, že řízení
je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a
která se rovněž vztahuje ke zjišťování skutkového stavu věci, nikoliv k otázce
právní. K případné existenci takové vady lze v dovolacím řízení přihlédnout jen
tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř.
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť ve věci bylo
dosud rozhodnuto mezitímním rozsudkem, takže o náhradě nákladů včetně nákladů
řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v souvislosti s konečným
rozhodnutím ve věci samé (§ 151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2014
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu