25 Cdo 413/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci
žalobce B. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. J. P.,
zastoupenému advokátem, o 54.901,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 704/97, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. října
1999, č. j. 15 Co 571/99-154, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
% počínaje měsícem červnem 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení
mezi účastníky. V téže věci (rozsudkem ze dne 5. 5. 1998, č. j. 1 C 704/97-59)
již jednou žalobu zamítl, avšak Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v
Táboře tento rozsudek usnesením ze dne 6. 11. 1998, č. j. 15 Co 458/98-79,
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že je třeba provést další
dokazování k otázce pasivní legitimace žalovaného. V novém rozhodnutí soud
prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce po vystoupení z družstva měl podle
§ 233 obch. zák. nárok na vypořádací podíl vůči Agrodružstvu V. Dne 2. 4. 1997
udělil žalovanému plnou moc „k zastupování při jednáních o vypořádání jeho
majetkového podílu v Agrodružstvu V. a k podepisování dohod a protokolů o
vydání tohoto majetku“. Plná moc neobsahovala zmocnění k převzetí plnění a
účastníci neuzavřeli ani původně předpokládanou smlouvu o postoupení
pohledávky, přesto žalovaný, který byl obdobným způsobem zplnomocněn i dalšími
oprávněnými osobami a bývalými družstevníky (od většiny z nich majetkové podíly
získal smlouvami o postoupení pohledávky), převzal dne 1. 5. 1997 od
Agrodružstva V. soubor movitých věcí v hodnotě 9.552.967,48 Kč a začal užívat
nemovitosti v hodnotě 2.012.138,- Kč, zahrnující i věci v hodnotě odpovídající
výši podílu žalobce. Žalobce mu dne 15. 12. 1997 plnou moc vypověděl. Vzhledem
k tomu, že ani s některými dalšími zmocniteli žalovaný neuzavřel smlouvy o
postoupení jejich pohledávek, došlo smlouvou ze dne 6. 4. 1998 mezi ním a
Agrodružstvem V. ke zúčtování majetku tak, aby žalovanému zůstal pouze majetek
odpovídající hodnotě pohledávek, které nabyl postupními smlouvami; žalovaný pak
družstvu vrátil část majetku v hodnotě odpovídající výši pohledávek osob, s
nimiž postupní smlouvy neuzavřel. Z toho soud dovodil, že žalovaný počínaje
dnem vypovězení plné moci nakládal majetkem žalobce bez právního důvodu, což
vedlo k jeho bezdůvodnému obohacení. Protože však žalovaný věci odpovídající
hodnotě vypořádacího podílu žalobce vrátil a nemá je ke dni rozhodování soudu
ve svém držení, není ve sporu pasivně legitimován a žalobce ohledně svých
nároků nadále zůstává v právním vztahu pouze s Agrodružstvem V.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře
rozsudkem ze dne 20. 10. 1999, č. j. 15 Co 571/99-154, rozsudek soudu prvního
stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů řízení
před soudy obou stupňů a připustil proti rozsudku dovolání. Odvolací soud vyšel
ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a jeho závěr o nedostatku
pasivní legitimace žalovaného doplnil argumentem, že v projednávané věci nebyl
předmětem plnění konkrétní druhově určený majetek žalobce, ale globální účetní
hodnota majetku, v níž je obsažen i podíl žalobce. Proto žalovaný nepřevzal do
užívání konkrétní majetek žalobce a jestliže navíc majetek, který převzal na
uspokojení nároku žalobce, žalovaný družstvu vrátil, bezdůvodné obohacení, k
němuž po určitou dobu na jeho straně došlo, zaniklo. Právě otázku, zda tím, že
žalovaný vrátil třetí osobě hodnoty odpovídající získanému majetkovému
prospěchu, zaniklo jeho bezdůvodné obohacení, považoval odvolací soud za právní
otázku zásadního významu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že pokud
žalovaný jménem žalobce převzal od družstva majetek a ponechal si jej i poté,
co zanikl právní důvod k jeho držbě, nepochybně se na úkor žalobce obohatil, a
to nejpozději k 15. 12. 1997, kdy byla vypovězena plná moc. Podle dovolatele
nemohlo takto vzniklé bezdůvodné obohacení žalovaného zaniknout následným
vrácením části převzatého majetku zpět družstvu, a to ani za situace, kdy
žalovaný nepřevzal druhově určenou věc, ale globální účetní hodnotu, zahrnující
i žalobcův podíl. Pro vznik bezdůvodného obohacení je rozhodné pouze to, že
šlo o majetkovou hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Kromě toho občanský zákoník
nepřipouští vrácení předmětu bezdůvodného obohacení subjektu, od nějž bylo
získáno, namísto osoby, na jejíž úkor obohacení vzniklo, pokud nejde o
totožné osoby (§ 456 věta prvá). Pro povinnost vydat předmět bezdůvodného
obohacení pak není významné, zda obohacené osobě nějaký prospěch zůstal, neboť
uvedená povinnost se posuzuje podle toho, zda prospěch z bezdůvodného obohacení
existoval v době vzniku obohacení. Žalovaný tedy nemohl v souvislosti s
převodem předmětu bezdůvodného obohacení třetí osobě (družstvu, od nějž jej
získal) pozbýt pasivní legitimaci v předmětném sporu. Dovolatel navrhuje, aby
dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu
prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako
soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle
dosavadních právních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání, které
je přípustné podle § 239 odst. 1 o.s.ř., bylo podáno včas, osobou oprávněnou -
účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), a po přezkoumání věci podle § 242
o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Jde-li o potvrzující rozsudek odvolacího soudu, je dovolání přípustné ve smyslu
ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř., jestliže odvolací soud přípustnost dovolání
svým výrokem vyslovil, a to s argumentem o zásadním významu právní stránky
rozhodnutí. Takto založená přípustnost dovolání úzce souvisí s vymezením
možného dovolacího důvodu, jímž je z povahy věci důvod podle § 241 odst. 3
písm. d) o.s.ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci. V dané věci je přípustnost dovolání založena toliko výrokem odvolacího
soudu, neboť nejde o žádný z případů přípustnosti podle ustanovení § 238 o.s.ř.
Dovolání žalobce je proto - kromě okolností uvedených v § 237 o.s.ř. [§ 241
odst. 3 písm. a) o.s.ř.], příp. § 241 odst. 3 písm. b) o.s.ř. - přípustné pouze
z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., a to v rozsahu té právní otázky,
pro jejíž řešení bylo připuštěno, tedy zda žalovaný je pasivně legitimován k
vydání bezdůvodného obohacení žalobci, vrátil-li Agrodružstvu V. plnění, které
od něj získal na úhradu pohledávky žalobce. V dané věci se však posouzení
právních důsledků skutečnosti, že žalovaný ke dni rozhodování soudu již nemá
část plnění odpovídající majetkové hodnotě vypořádacího podílu žalobce,
neobejde bez vyřešení otázky, zda a mezi kým vznikl závazkový vztah z
bezdůvodného obohacení.
Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí
obohacení vydat. Podle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je
majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného
právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový
prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na
jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí
se vydat státu.
Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným
obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve
výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
Institut bezdůvodného obohacení vyjadřuje zásadu občanského práva, že nikdo se
nesmí bezdůvodně obohatit na úkor jiného, a pokud k tomu dojde, je povinen
takto získaný prospěch vrátit. Předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení podle
§ 451 a násl. obč. zák. je, že jednomu z účastníků se dostalo majetkové hodnoty
(došlo ke zvýšení aktiv jeho majetkového stavu), a to na úkor toho, jehož
majetkový stav se tím snížil, případně nedošlo k jeho očekávanému rozmnožení.
Vznik bezdůvodného obohacení je spojován se současným vznikem závazku, na jehož
základě je povinen ten, kdo se obohatil, vydat předmět obohacení, a zároveň
ten, na jehož úkor se tak stalo, je oprávněn požadovat vydání všeho, oč se
povinný obohatil.
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění (skutkový stav věci není vzhledem k
přípustnosti dovolání založené podle § 239 odst. 1 o.s.ř. předmětem dovolacího
přezkumu, ostatně dovolatel v tomto směru námitky nevznáší), že žalovaný,
ačkoliv k tomu nebyl oprávněn, přijal plnění z pohledávky, kterou měl žalobce
vůči Agrodružstvu V., a určitou dobu s věcmi disponoval, aniž jej k tomu
opravňovala smlouva o postoupení pohledávky, nájemní smlouva či jiný právní
titul. Z toho je třeba dovodit, že bez ohledu na to, které konkrétní věci
odpovídaly nároku žalobce vůči družstvu, vzniklo žalovanému bezdůvodné
obohacení (jeho majetkový stav se zvýšil o hodnotu věcí, které převzal a
užíval) získané plněním družstva bez právního důvodu. Tato okolnost však neměla
vliv na nárok žalobce na vydání vypořádacího podílu vůči Agrodružstvu V.;
povinnost družstva vyplatit mu vypořádací podíl podle § 233 obch. zák. tím
totiž nezanikla.
Podle § 559 odst. 1 obč. zák. splněním dluh zanikne. Podle odst. 2 tohoto
ustanovení dluh musí být splněn řádně a včas.
Podle § 562 části věty před středníkem obč. zák. dlužník splní dluh i tehdy,
jestliže plní tomu, kdo předloží věřitelovo potvrzení o tom, že je oprávněn
přijmout plnění.
K přijetí plnění za účelem splnění dluhu je podle této úpravy zásadně oprávněn
věřitel; tento úkon za něj může učinit též zástupce na základě plné moci,
případně věřitelem k tomu zmocněný podle § 562 obč. zák. Plnil-li dlužník
osobě, která k přijetí plnění nebyla oprávněna, dluh splněním nezaniká; dlužník
se tak svého závazku vůči věřiteli nezprostí, a to ani v případě, že o této
skutečnosti nevěděl. V takovém případě se nic nemění na právním vztahu dlužníka
a věřitele, jehož pohledávka nezanikla a jehož majetkového stavu se plnění
neoprávněné osobě nedotýká. Bezdůvodné obohacení tedy vzniká osobě, která
neoprávněně plnění přijala (její majetkový stav se zvětšil o přijaté plnění),
avšak nikoliv na úkor věřitele, nýbrž na úkor dlužníka, jehož majetkový stav se
zmenšil tím, že plnění vydal, aniž dosáhl zániku svého dluhu vůči věřiteli
splněním.
V posuzovaném případě bylo nepochybné, že žalovaný nebyl k přijetí
plnění od Agrodružstva V. žalobcem zmocněn, neboť plná moc ze dne 2. 4.
1997 jej opravňovala pouze k zastupování ohledně vypořádání jeho majetkového
podílu, nikoliv k převzetí plnění z této pohledávky. Proto Agrodružstvo V. svůj
dluh vůči žalobci nesplnilo tím, že žalovanému neoprávněně poskytlo kromě
jiného i plnění za účelem vypořádání nároku žalobce na vydání jeho majetkového
podílu v družstvu. Protože tedy tento závazek nezanikl, nezmenšil se ani
majetkový stav žalobce (jeho pohledávka vůči družstvu zůstala nedotčena), a to
bez ohledu, zda se žalovaný převzetím a užíváním věcí odpovídající hodnotě
vypořádacího podílu žalobce skutečně obohatil a zda následně bezdůvodné
obohacení na jeho straně zaniklo. Bezdůvodné obohacení totiž žalovanému
nevzniklo na úkor žalobce, jehož pohledávka vůči družstvu nadále existovala,
nýbrž na úkor družstva, které mu plnilo bez uzavření platné dohody, čímž
nedošlo k zániku závazku vůči žalobci splněním.
Dovolateli je třeba přisvědčit v tom, že předmět bezdůvodného obohacení
získaného podle § 451 obč. zák. se vydává tomu, na jehož úkor obohacení
vzniklo, a že na povinnost vydat bezdůvodné obohacení nemá vliv způsob, jakým
obohacený následně naloží s věcmi, o které se obohatil. Závazek vzniklý z
bezdůvodného obohacení nezaniká tím, že obohacený se předmětu obohacení zbavil
(např. jej v mezidobí prodal, daroval, zničil apod.), případně, že v důsledku
jiných okolností jím v době rozhodování soudu o nároku na vydání bezdůvodného
obohacení již nedisponuje (např. jej ztratil, byl mu odcizen apod.), pokud
tímto způsobem nedojde k vrácení předmětu obohacení tomu, na jehož úkor
vzniklo; povinnost obohaceného podle § 458 obč. zák. v takovém případě trvá s
tím, že namísto vydání konkrétního předmětu obohacení nastupuje režim peněžité
náhrady podle věty druhé tohoto ustanovení. V dané věci však žalovaný vrácením
předmětného plnění Agrodružstvu V. splnil svoji povinnost z titulu bezdůvodného
obohacení vůči družstvu, což nic nemění na skutečnosti, že mezi ním a žalobcem
právní vztah z bezdůvodného obohacení nevznikl; za této situace není posouzení
právních důsledků tohoto postupu žalovaného z hlediska úspěšnosti žaloby ve
vzájemném sporu účastníků o vydání bezdůvodného obohacení významné.
Ze všech těchto důvodů dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že
dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. není ve vztahu k dovoláním
otevřené právní otázce naplněn a že rozsudek odvolacího soudu je z tohoto
hlediska správný; proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 1 části
věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť
žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů
dovolacího řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. ledna 2002
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu