U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce JUDr. et Mgr. Z. D., Ph.D., proti žalované GENERALIST s.r.o., se sídlem
v Praze 13, Stodůlky, Seydlerova 8, IČO 29004918, zastoupené Mgr. Alešem
Buriánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 33, za účasti Kooperativy
pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Karlín, Pobřežní
21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o 234.000,- Kč,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 133/2012, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2015, č. j. 20 Co
30/2015-238, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 11.582,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr.
Aleše Buriánka, advokáta se sídlem v Praze 1, Vodičkova 33.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2015, č.
j. 20 Co 30/2015-238, není přípustné, neboť je založeno pouze na námitkách
proti skutkovým zjištěním. Dovolací řízení je však vyhrazeno pro přezkum otázek
hmotného nebo procesního práva a lze je podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 237
o.s.ř. ve spojení s § 241a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud ve sporu o náhradu škody na zdraví (ztížení společenského
uplatnění vyvolané poruchou sluchu) založil svůj závěr, že žalovaná při
poskytování zdravotní péče žalobci neporušila právní povinnost podle § 420
odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013
(postupovala tzv. lege artis), na skutkovém základě o postupu ošetřujícího
lékaře. Zjištěný skutkový stav je podložen zejména znaleckými posudky, jedná se
tedy o zjištění skutková, která dovolacímu přezkumu nepodléhají; dovolací
námitky zpochybňující hodnocení důkazů a výsledná skutková zjištění proto
nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. Za této situace je
bezpředmětné zabývat se příčinnou souvislostí mezi jednáním žalované a vzniklou
škodou, jak se dále také domáhá dovolatel, nehledě na to, že otázka existence
příčinné souvislosti je rovněž otázkou skutkovou.
Zpochybňuje-li dovolatel správnost výroků o náhradě nákladů řízení s tím, že na
základě § 150 o.s.ř. mělo být žalované odepřeno právo na náhradu nákladů
řízení, pak ani v této otázce nebyla přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř.
shledána. Dovolatel neuvádí žádné relevantní důvody pro aplikaci uvedeného
ustanovení a jeho blanketní odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního
soudu je bezpředmětný. Dovolatel ostatně svou argumentaci opírá o nesprávný
závěr, že žalovaná porušila povinnost řádné péče.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř.
odmítl.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují (§ 243f odst. 3 věta
druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.
V Brně dne 17. prosince 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu