U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce K. S., zastoupeného JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem ve Velkém
Meziříčí, Vrchovecká 74/2, proti žalované České republice – Ministerstvo
spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o 18.965,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C
106/2009-37, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
30. 3. 2010, č. j. 15 Co 24/2010-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zamítl žalobu na zaplacení částky 18.965,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů
řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2010, č. j. 15
Co 24/2010-57, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podává je z důvodu nesprávného
právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a navrhuje,
aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že v daném
případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje
ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (ve znění účinném po 1. 7. 2009 – srov.
bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) není dovolání podle odstavce 1 přípustné
ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na
zaplacení částky 18.965,- Kč. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o
věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,-
Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s.
ř.
Proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (srov. též
usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001,
uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání
žalobce odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce
nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím
řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu