25 Cdo 4359/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Karlem Střelcem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Dobrovského 3, proti žalovanému M. B., za účasti České kanceláře pojistitelů, Na Pankráci 129, Praha 4, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, jednajícího prostřednictvím České pojišťovny, a. s., Spálená 16, Praha 1, o zaplacení 85.153,40 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 1011/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2010, č. j. 17 Co 422/2009-374, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 5. 2010, č. j. 17 Co 422/2009-374, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že byl nesprávně zjištěn skutkový stav věci, zejména ohledně nehodového děje, a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (ve znění účinném po 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (ve znění účinném po 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalobce dovoláním napadá měnící výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud zamítl žalobu na zaplacení 25.546,- Kč s příslušenstvím, jakož i potvrzující výrok o zamítnutí žaloby na zaplacení 59.607,- Kč s příslušenstvím.
Měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 25.546,- Kč, přípustnost dovolání proti tomuto výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o několika samostatných nárocích, a to o odškodnění za bolest (1.863,75 Kč), o náhradě za ztrátu na výdělku (34.064,10 Kč), o úhradě za léčiva, náhradě nákladů za dopravu, za opravu jízdního kola, za zničené hodinky a další, přičemž žádná z částek dotčených dovoláním nepředstavuje peněžité plnění převyšující 50.000,- Kč. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jež se řídí podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemůže být s ohledem na ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dána.
Přípustnost dovolání nezakládá ani nepřesné poučení v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu o tom, že je dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2003, pod č. 118).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu