U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobkyně A. B., zastoupené JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem se sídlem Plzeň,
Purkyňova 43, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, IČO
00006947, se sídlem Praha 2, Letenská 15, za účasti vedlejšího účastníka na
straně žalobkyně P. U., zastoupeného JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem se sídlem
Plzeň, Purkyňova 43, o zaplacení 4.129.902,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 348/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, č.j. 30 Co 299/2014-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně se po žalované domáhá náhrady škody ve výši 4.129.902,- Kč
způsobené neplatností kupní smlouvy o převodu nemovitosti, kterou měla způsobit
svým jednáním žalovaná.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 9. 2014, č.j. 30 Co 299/2014-120,
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta. Své
rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že tvrzeného škodního jednání se žalovaná
nedopustila. Žalovaná neplatnou smlouvu neuzavírala ani se na ní jinak
nepodílela, proto nelze dovodit její odpovědnost.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které však není
přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve
znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu jeho nesprávného
závěru, že se žalovaná nepodílela (nemohla podílet) svým jednáním na škodě.
Dále namítá vadu spočívající v nesprávném hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.
s. ř., potažmo namítá nesprávný skutkový závěr z provedených důkazů
vyplývající, jakož i vadu v procesním postupu odvolacího soudu, když nepřihlédl
k novým tvrzením žalobkyně v odvolacím řízení.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Jediným přípustným dovolacím důvodem je tedy nesprávné právní posouzení věci.
Nejvyššímu soudu nepřísluší v rámci dovolacího řízení přezkoumávat zjištěný
skutkový stav.
Závěr soudu, zda se žalovaný vůbec dopustil jednání (bez zkoumání případné
protiprávnosti takového jednání), které dle žaloby způsobilo škodu, je závěrem
skutkovým. Z povahy dovolacích námitek žalobkyně je tak zřejmé, že
nepředstavují otázku hmotného či procesního práva a její nesprávné právní
posouzení. Žalobkyně prostřednictvím dovolacích námitek toliko zpochybňuje
hodnocení důkazů a skutkové závěry, k nimž dospěl odvolací soud.
Nesprávné právní posouzení nepředstavují ani namítané procesní vady, jelikož
vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nejsou samy o
sobě přípustným dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož žádná z dovolatelkou uplatněných námitek nepředstavuje důvod způsobilý
založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci, na kterém
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud
dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. prosince 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu