USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce: B. H., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem Na Bělidle 997/15, Praha 5, proti žalované: VSACAN TOUR, s. r. o., se sídlem Dolní náměstí 344, Vsetín, o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 11 C 114/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2018, č. j. 71 Co 110/2018-64, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2018, č. j. 71 Co 110/2018-64, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 21. 12. 2017, č. j. 11 C 114/2017-13, jímž byla žaloba odmítnuta pro nejasnost skutkových tvrzení, a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že skutková tvrzení žalobce dostatečně nevymezují předmět řízení, aby bylo žalobu možné projednat. Z podání žalobce nevyplývá, jaká konkrétní tvrzení nebo výroky žalované (ať již nepravdivá či dehonestující) činí žalobce předmětem řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež má být přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „hmotného“ práva, zda v případě žaloby na náhradu nemajetkové újmy musí poškozený exaktně popsat všechny skutečnosti, na jejichž základě k ní došlo, i když mu nejsou známy. Dle dovolatele tuto otázku odvolací soud nesprávně právně posoudil. V postupu nižších soudů spatřuje přepjatý formalismus, jímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu či okresnímu soudu k dalšímu řízení. Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby o zaplacení částky nepřesahující 50 000 Kč, není podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném od 30. 9. 2017) dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2449/2015, uveřejněné pod číslem 27/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Dovolání žalobce tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Nad rámec potřebného odůvodnění lze dodat, že ačkoli dovolatel vymezuje konkrétní právní otázku, jejíhož řešení se na dovolacím soudu domáhá, neuvádí který z předpokladů přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. uplatňuje. V této části proto dovolání trpí vadou, pro kterou není možné v řízení pokračovat, což by bylo postačujícím důvodem pro odmítnutí dovolání (§ 241a odst. 2, § 241b odst. 3 věta první, § 243c odst. 1 o. s. ř., srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 2. 2019
JUDr. Robert Waltr předseda senátu