25 Cdo 4471/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci
žalobkyně Č. k. p., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. J., zastoupenému
advokátem, o 41.030,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve
Strakonicích pod sp. zn. 4 C 28/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 2009, č.j. 5 Co
2835/2008-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
žalobci částku 41.030 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 1. 2009, č.j. 5 Co
2835/2008-148, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle
§ 239 odst. 3 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm.
a) i b) o. s. ř. Dovolatel rekapituluje průběh řízení a namítá, že nedošlo k
naplnění veškerých náležitostí pro vydání rozsudku pro zmeškání. Usuzuje, že
soud nezjistil podstatné skutečnosti rozhodné pro posouzení neúčinnosti
doručení uložením a tím dospěl k nesprávným závěrům. Žalovaný má za to, že
doručení předvolání k jednání a rozsudku uložením bylo neúčinné, přičemž
argumentaci staví na svých skutkových tvrzeních. Navrhl, aby dovolací soud
podle § 243 o. s. ř. odložil vykonatelnost napadeného rozsudku, a poté usnesení
odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7.
2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože
napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 1. 2009, Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou -
účastníkem řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., řádně
zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje
proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný. Podle § 243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část
první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), obsahuje
odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř.,
neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání
proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání podle § 208 odst. 1 o. s. ř. v jejich
taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat
ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze
podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž
byla postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž
byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv
odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. odvolání
pro opožděnost.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost,
není přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 20. 11.
2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, ročník 2003, pod poř. č. 41). Na tom nic nemění ani okolnost, že
odvolací soud nesprávně poučil účastníky o tom, že dovolání proti jeho usnesení
je přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a
§ 218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu
nákladů dovolacího řízení právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu