25 Cdo 4483/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobců: a) J. B., b) P. I., c) P. M., všichni zast. advokátkou, proti
žalovanému: D. p. r. b., zast. advokátem, o náhradu škody, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 297/2005, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2007, č. j. 23 Co 90/2007
-149, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2007, č. j. 23 Co 90/2007 -149,
změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 9. 2006, č. j. 11 C
297/2005-104, ve vyhovujícím výroku o věci samé, jímž byla žalovanému uložena
povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 1.647.457,75 Kč, žalobkyni b) částku
1.647.457,75 Kč a žalobci c) částku 3.294.901,50 Kč s úroky z prodlení, jen
ohledně výše úroků z prodlení, jinak jej v tomto výroku a ve výroku o náhradě
nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shledal
důvodným nárok žalobců na náhradu škody způsobené žalovaným, který po účinnosti
zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému
zemědělskému majetku, v rozporu s jeho § 5 odst. 3 prodal část pozemku, jež
byla následně zastavěna a zatížena tak právy třetích osob, čímž došlo ke
znehodnocení majetku žalobců coby restituentů. Odpovědnost žalovaného je dána
podle § 420 obč. zák. a výši škody soud zjistil na základě znaleckého posudku.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Poukazuje na důkazy, jejichž provedení
navrhl v průběhu řízení a jež nebyly soudem prvního stupně provedeny z důvodu,
že jsou nadbytečné, a důkazní řízení nedoplnil ani odvolací soud. Dovozuje, že
navrženými důkazy by bylo prokázáno, že pozemek byl zastavěn před účinností
zákona o půdě, že on nebyl vlastníkem ani provozovatelem zařízení na pozemku
stojících a že došlo ke zhodnocení pozemku. V problematice vztahu § 5 odst. 3
zákona o půdě a činnosti povinné osoby, která svou činností pozemky zhodnotí,
spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Navrhl, aby
dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem
řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru,
že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 25. 4. 2007,
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů
(tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov.
bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.). Podle ust. § 243c odst. 2 o. s. ř., ve
znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část za středníkem
zák. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění
pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Dovolatel namítá především nesprávnost skutkových zjištění a neprovedení
navržených důkazů. Jeho námitky nesměřují proti posouzení věci po právní
stránce, nýbrž proti zjištěnému skutkovému stavu, a nezakládají tedy
přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové
zjištění představují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí
vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části
oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., nikoliv v této věci. Ani
z popisu toho, s čím dovolatel nesouhlasí, nelze dovodit žádnou konkrétní
právní otázku, jež by rozhodnutí odvolacího soudu činila zásadně právně
významným ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Námitka, že nebyl proveden některý
z navržených důkazů, sama o sobě žádný zásadní právní význam nemá a k případným
vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - § 241a
odst. 2 písm. a) o. s. ř., by pak mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen
v případě přípustného dovolání, což není tento případ.
Z uvedeného vyplývá, že není podklad pro závěr o zásadním významu rozhodnutí
odvolacího soudu po právní stránce.
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší
soud je odmítl podle ust. § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný
nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni žádné náklady v
dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 15. prosince 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu