25 Cdo 4486/2017-434
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci
žalobce: B. S., zastoupený JUDr. Martinem Grubnerem, advokátem se sídlem Praha
1, Washingtonova 1599/17, proti žalovanému: J. Z., zastoupený JUDr. Danou
Vorlickou, advokátkou se sídlem Praha 3, Roháčova 23, za účasti vedlejšího
účastníka: Česká pojišťovna, a. s., IČO: 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená
75/16, o zaplacení 84.654,74 EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.
zn. 20 C 22/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 23. 1. 2016, č. j. 12 Co 188/2016-368, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 1. 2016, č. j. 12 Co 188/2016-368,
potvrdil mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 1. 2016, č.
j. 20 C 22/2008-338, kterým bylo rozhodnuto, že základ nároku na náhradu za
poškození zdraví je do základu opodstatněn a že o výši nároku a o náhradě
nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Po provedeném řízení dospěl
soud k závěru, že střet lyžařů, k němuž došlo 9. 3. 2007 v lyžařském středisku
ve Š., způsobil svým nedbalým chováním žalovaný, který narazil do žalobce zleva
a způsobil mu vážná zranění. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu
prvního stupně, a to i ve vztahu ke znaleckému posudku doc. Ing. Zdeňka Horáka,
PhD., ze dne 7. 1. 2015, a shrnul, že znalecký posudek plně podpořil žalobcovu
verzi ohledně rozsahu jeho zranění, o průběhu nehodového děje i tu skutečnost,
že žalovaný jel seshora a nevěnoval své jízdě náležitou pozornost. Při
hodnocení důkazu znaleckým posudkem vycházel odvolací soud též z judikatury
Nejvyššího soudu, na kterou poukázal, přihlédl k tomu, že znalecký posudek má
všechny náležitosti a že znalec se při výslechu vypořádal se všemi otázkami. K
námitkám ohledně oblečení a helem odvolací soud odkázal na výpověď svědka P.
G., který jasně vypověděl, že oba účastníci měli ochranné přilby a lyžařské
oblečení, z této skutečnosti vycházel i znalec s tím, že pokud by helmy neměli,
bylo by zranění žalobce podstatně větší.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a navrhl, aby napadené
rozhodnutí bylo zrušeno a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Namítá
nesprávné právní posouzení, protože odvolací soud se odchýlil od ustálené
judikatury v otázce volného hodnocení důkazů, kdy hodnotil důkazy v rozporu s
pravidly logického myšlení a s obecnou zkušeností. Poukázal na to, že znalec si
byl vědom toho, že svědci i obě strany sporu popisují průběh nehody odlišně a
protichůdně a že neexistuje ani žádný obrazový záznam, čímž je znemožněna
věrohodná, objektivní a detailní rekonstrukce celého děje, takže lze vyslovit
pouze pravděpodobné závěry. Odvolací soud pak pochybil, když se spokojil s
pouhou pravděpodobností, a nevypořádal se s tvrzeními žalovaného a jeho
námitkami v odvolání proti znaleckému posudku a svědeckým výpovědím.
Žalobce se vyjádřil k námitkám dovolatele a navrhl, aby dovolání žalovaného
bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Podle ust. § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak,
že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že
vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Z obsahového hlediska dovolání žalovaného nesplňuje požadavky na vymezení
předpokladů jeho přípustnosti, neboť k projednání dovolání nepostačuje pouhá
citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatel sice jako právní otázku, na jejímž
řešení závisí napadené rozhodnutí, označil výklad § 132 o. s. ř. a zásadu
volného hodnocení důkazů, a bez podrobnější konkretizace namítá, že podaný
znalecký posudek nebyl správně hodnocen, když znalec vycházel z jiných závěrů
než žalovaný, a též soud hodnotil provedené důkazy odlišně od žalovaného.
Přehlíží však, že s těmito jeho námitkami se odvolací soud již plně vypořádal.
Jeho výhrady proti hodnocení svědeckých výpovědí a znaleckému dokazování
postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§
241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím
soudem, ale paušálně proti skutkovým závěrům. Námitky směřující proti
zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku
nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání
podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017,
sp. zn. I. ÚS 2037/17).
Námitka neprovedení dalšího či revizního posudku představuje námitku vady
řízení, k níž lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání
přípustné, což není tento případ (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty
první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu