25 Cdo 4510/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce Družstva Domov, IČO 60734973, se sídlem Brno, Husitská 1283/14,
zastoupeného JUDr. Jiřím Švecem, advokátem se sídlem Brno, Hoblíkova 562/21,
proti žalovanému P. B., zastoupenému Mgr. Miroslavem Penkou, advokátem se
sídlem Brno, Zahradnická 6, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v
Hodoníně pod sp. zn. 5 C 2098/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2010, č.j. 17 Co 436/2009-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 5.535,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Švece, advokáta se sídlem Brno,
Hoblíkova 562/21, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 76.778,50 Kč s příslušenstvím, jako
náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s ukončením nájmu bytu č. 3 v
přízemí domu Husitská 16 v Brně, a to provedením oprav poškození způsobených
žalovaným jako nájemcem, a dále nezaplaceného nájemného za měsíce červenec a
srpen roku 2006 ve výši 9.125,- Kč za každý měsíc.
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 3. 6. 2009, č.j. 5 C 2098/2006-90,
uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 76.7778,50 Kč s příslušenstvím a
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě dokazování dospěl k závěru, že
žalovaný dluží žalobci na nájemném za žalované období 18.250,- Kč. V řízení
bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou právní povinnost, která vyplývala z
článku III. odst. 2 nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 2. 2. 2005,
podle kterého se žalovaný zavázal předat po ukončení nájemního vztahu pronajatý
byt pronajímateli ve stejném stavu, v jakém jej od něj převzal, s přihlédnutím
k běžnému opotřebení. Při převzetí bytu pronajimatelem jeho stav neodpovídal
stavu při jeho předání a vyžadoval opravy, které musel žalobce na své náklady
provést pro uvedení bytu do původního stavu, a to zejména výměnu propáleného
PVC linolea v kuchyni, opravy poškozených dveří, parket a poškozených stěn
včetně výmalby. Soud dospěl k závěru, že v důsledku protiprávního jednání
žalovaného, který porušil výše uvedenou povinnost vyplývající z nájemní
smlouvy, vznikla žalobci na pronajatém bytě škoda, přičemž mezi porušením
právní povinnosti žalovaným a vznikem škody zcela nepochybně existuje příčinná
souvislost. Žalovaný naopak podle soudu neprokázal, že by vzniklou škodu v bytě
nezavinil.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 4. 2010, č.j. 17 Co 436/2009-122,
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že žalovaný je povinen
zaplatit žalobci částku 76.778, 50 Kč s příslušenstvím, dále odmítl odvolání
žalovaného proti zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně ohledně
části úroku z prodlení, změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, jímž
bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v daném případě
byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za
škodu ve smyslu ustanovení § 420 obč. zák. Označil námitky žalovaného týkající
se přiznané náhrady škody za nepřípadné, neboť jak protiprávní jednání
žalovaného, tak vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi byla soudem prvního
stupně jednoznačně zjištěna a žalovaný neprokázal, že škodu nezavinil. Tvrzení
žalovaného, jimiž napadal věrohodnost provedených důkazů, označil soud za
účelová.
Proti výroku I., co do částky 58.528,- Kč, a nákladovým výrokům III. a IV.
rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá nesprávnost právního posouzení příčinné
souvislosti mezi škodou a porušením smluvní povinnosti předat žalobci byt ve
stejném stavu, v jakém jej od něho převzal, a to s přihlédnutím k běžnému
opotřebení. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nedostál své povinnosti
a byt řádně žalobci nepředal, což je příčinou škody, kterou měl způsobit.
Dovolatel namítá, že nepodepsání předávacího protokolu nelze považovat za
protiprávní jednání mající za následek porušení právní povinnosti a vznik
škody. Zpochybňuje též provedené důkazy a zjištěný skutkový stav věci.
Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, včetně rozhodnutí
soudu prvního stupně, zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že soud dospěl ke správným skutkovým
zjištěním, která měla oporu v provedeném dokazování. Příčinná souvislost mezi
porušením právní povinnosti a vznikem škody byla podle žalobce v řízení
prokázána. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl a současně
uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a
4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné mimo
jiné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po
právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle
§ 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
I když žalovaný v dovolání uvádí, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení
§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že
nesouhlasí zejména s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů
zjistily skutkový stav věci, a namítá, že z provedených důkazů nebyl skutkový
stav zjištěn správně; ve skutečnosti tedy napadá rozsudek odvolacího soudu v
otázce skutkových zjištění, a nikoliv právních závěrů. Nesouhlas dovolatele se
skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně předání bytu a jeho stavu po
skončení nájmu, které převzal odvolací soud, a jeho výtky proti hodnocení
důkazů, na nichž zjištěný skutkový stav věci spočívá, není dovolacím důvodem
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a
nesprávné skutkové zjištění zakládá totiž dovolací důvod podle § 241a odst. 3
o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu
spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto
dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s.
ř. nezakládá (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.).
Existence příčinné souvislosti je rovněž otázkou skutkovou, pokud se v řízení
zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody na straně poškozeného jsou ve
vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.
2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních
rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Právní posouzení příčinné souvislosti
spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence
zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit;
k tomu však dovolací námitky nesměřují.
Zjevně neopodstatněná je námitka, že za protiprávní jednání způsobující škodu
nelze považovat nepodepsání protokolu o předání bytu, neboť na takovém závěru
rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Ani proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné, neboť se
nejedná o rozhodnutí ve věci samé a jeho přípustnost není založena ani
ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo
po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovanému, jehož
dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení částku 5.535,- Kč včetně 20 % DPH (§ 3 odst. 1 bod 4 ve spojení
s § 10 odst. 3 a § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č.
484/2000 Sb., v platném znění, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v
platném znění, a § 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat
návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. srpna 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu