USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: T. Č., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Radkem Fišarem, advokátem se sídlem Michalská 39/4, Litoměřice, proti žalovaným: 1) J. O., narozený XY, 2) J. O., narozený XY, 3) J. O., narozený XY, všichni bytem XY, všichni zastoupeni JUDr. Josefem Srbou, MBA, advokátem se sídlem Radlická 1031/42, Praha 5, o 35 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 30 C 201/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2018, č. j. 11 Co 316/2017-458, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 3 388 Kč k rukám Mgr. Radka Fišara, advokáta.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaných 1), 2 a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2018, č. j. 11 Co 316/2017-458, není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) a h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Předmětem řízení před odvolacím soudem v době vydání rozsudku obsahujícího napadený výrok bylo peněžité plnění ve výši 35 000 Kč, představující zbytek nároku žalobce (původní výše jeho nároku byla 65 500 Kč, v rozsahu 30 500 Kč však již byla žaloba pravomocně zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. 4. 2015, č. j. 30 C 201/2012-299) na náhradu škody, kterou mu měli způsobit žalovaní 1), 2) a 3) na jeho lovecké zbrani značky XY. Vzhledem k tomu, že uplatněný nárok nepřevyšuje 50 000 Kč a nejedná se o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Napadli-li žalovaní dovoláním rozsudek odvolacího soudu rovněž v částech výroků o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných 1), 2) a 3) odmítl podle § 243c o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 2 500 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření k dovolání žalobce, z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 588 Kč, celkem tedy 3 388 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Robert Waltr předseda senátu