25 Cdo 4529/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci
žalobkyně Č. p. Z., a. s., proti žalovanému T. V., zastoupenému advokátkou, o
zaplacení 2.984,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C
49/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.
července 2008, č.j. 13 Co 311/2008-30, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. 7. 2002, č.j. 27 C 49/2002-17,
který nabyl právní moci dne 10. 9. 2002, uložil žalovanému zaplatit žalobci
2.984,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku.
V podání ze dne 24. 1. 2008, doručeném soudu prvního stupně 25. 1. 2008,
žalovaný uvádí, že napadá (výše citovaný) rozsudek v plném rozsahu, domáhá se
nařízení jednání a zamítnutí žaloby s tím, že má doklady o tom, že mu „Č. p. Z.
nedoplatila za nemoc“.
Usnesením ze dne 7. 3. 2008, č.j. 27 C 49/2002-24, soud prvního stupně
žalovaného vyzval, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení opravil a doplnil
podání, jež je nesrozumitelné, a poučil jej, jakým způsobem tak má učinit.
Usnesení soudu prvního stupně obsahovalo rovněž poučení ve smyslu ustanovení §
43 odst. 2 o. s. ř. o následcích nesplnění výzvy. Jelikož žalovaný na výzvu
soudu ve stanovené lhůtě ani později nereagoval, soud prvního stupně jeho
podání podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Usnesením ze dne 28. 4. 2008, č.j. 27 C 49/2002-26, soud prvního stupně podání
žalovaného ze dne 24. 1. 2008 podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl a rozhodl o
náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 7. 2008, č.j. 13 Co 311/2008-30,
usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení. Odvolací soud shledal postup soudu prvního stupně zcela správným.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje
z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. Bez uvedení konkrétního dovolacího důvodu
napadá postup soudů obou stupňů, maje za to, že jeho podání ze dne 24. 1. 2008
je dostatečně srozumitelné a určité a soudy obou stupňů pochybily, když jej v
rozporu s ustanovením § 41 odst. 2 o. s. ř. neposoudily podle jeho obsahu.
Dovolatel se domnívá, že jeho podání obsahuje všechny náležitosti podle § 42
odst. 4 o. s. ř. a je z něj zřejmá snaha domoci se přezkumu rozhodnutí ve věci
samé a možnosti prokázat svá tvrzení o neexistenci dluhu. Dovolatel navrhuje,
aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s.
ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst.
1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., a dospěl
k závěru, že dovolání není důvodné.
Podání učiněné v občanském soudním řízení musí podle ustanovení § 42 odst. 4 o.
s. ř. obsahovat takové údaje, aby z něj bylo patrno, kdo je činí, kterému soudu
je určeno, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
Je-li podání současně návrhem na zahájení řízení, musí kromě uvedených obecných
náležitostí obsahovat označení účastníků řízení (jménem, příjmením a bydlištěm
fyzických osob, respektive názvem /firmou/ a sídlem právnických osob), vylíčení
rozhodujících skutečností a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá
(srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.).
Neobsahuje-li podání uvedené náležitosti, nebo je-li nesrozumitelné či
neurčité, vyzve předseda senátu účastníka podle § 43 odst. 1 o. s. ř., aby
takové podání opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a současně jej poučí,
jak je třeba opravu či doplnění provést. Není-li podání přes výzvu podle § 43
odst. 1 o. s. ř. opraveno či doplněno, soud usnesením podání, kterým se
zahajuje řízení, odmítne (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).
K námitkám uplatněným v dovolání je třeba konstatovat, že soud prvního stupně
žalovaného poučil, jaké opravné prostředky, jejichž prostřednictvím lze
dosáhnout nápravy rozhodnutí v občanském soudním řízení, zná platná právní
úprava, a seznámil jej s jejich zákonnými náležitostmi a podmínkami, za nichž
je lze uplatnit. Současně žalovaného vyzval, aby soudu sdělil, zda a který ze
zákonných opravných prostředků hodlá využít, popř. zda a jaký jiný účel svým
podáním sleduje, a poučil jej, v jaké směru by podání mělo být doplněno.
Citované usnesení soudu prvního stupně obsahuje rovněž poučení o následcích
neodstranění vad podání.
Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a své podání, které je vskutku neurčité a
nesrozumitelné, ve stanovené lhůtě ani později nedoplnil. Ustanovení § 41 odst.
2 o.s.ř., dle něhož každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon
nesprávně označen, nelze vykládat tak, že by jeho aplikací bylo možno nahradit
zásadní nedostatky podání spočívající v jeho neurčitosti a nesrozumitelnosti. V
daných souvislostech nelze přehlédnout, že z podání žalovaného (došlého soudu
více než pět let po právní moci jím napadaného rozsudku) nebylo možné usoudit,
čeho se jím žalovaný domáhá, neboť z něj nebylo patrné nejen jakým procesním
prostředkem zamýšlí odvrátit nepříznivé účinky pravomocného rozsudku, ale ani
jaká konkrétní tvrzení a důkazy mají tuto nesprávnost dokládat. Pouhá okolnost,
že má doklady o tom, že mu „Č. p. Z. nedoplatila za nemoc“ takovým konkrétním
tvrzením zjevně není. Rozhodně tedy nešlo o pouhé nesprávné označení procesního
úkonu žalovaným. Z uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že podmínky
pro odmítnutí podání žalovaného byly splněny, a proto dovolání podle § 243b
odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá
právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalobkyni náklady v dovolacím
řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu