25 Cdo 4606/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně I. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Remešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křemencová 8, proti žalované H. T., zemřelé 9. 7. 2010, za účasti České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, IČ 70099618, jako vedlejší účastnice na straně žalované, zastoupené Českou pojišťovnou a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČ 45272956, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 14 C 394/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2009, č. j. 12 Co 83/2004-208, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
ohledně 673.779,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a vůči státu.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 5. 2009, č. j. 12 Co 83/2004-208, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému B. T. zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, zastavil odvolací řízení ohledně částky 665.379,- Kč, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně 673.779,- Kč změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni 7.000,- Kč a zamítl žalobu ohledně 1.400,- Kč, a rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 132.292,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a dále že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti výrokům o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že mělo být rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši, neboť měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu.
V průběhu dovolacího řízení bylo soudem zjištěno, že žalovaná dne 9. 7. 2010 zemřela. Tato skutečnost byla ověřena v centrální evidenci obyvatel spravované Ministerstvem vnitra ČR a vyplývá také z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 8. 2010, č. j. 35 D 864/2010-11, které nabylo právní moci dne 30. 8. 2010, jímž soud zastavil dědické řízení po zemřelé H. T., posledně bytem, neboť zůstavitelka nezanechala žádný majetek.
Podle § 107 odst. 1 věty první o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle odst. 5 věty první neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Ustanovení § 107 o.s.ř. platí přiměřeně pro řízení u dovolacího soudu (srov. § 243c odst. 1 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že dědické řízení bylo zastaveno podle § 175h odst. 1 o.s.ř. a nebylo zjištěno, že by zemřelá zanechala majetek větší než nepatrné hodnoty (§ 175h odst. 2 o.s.ř.), takže nemá žádného právního nástupce, neumožňuje povaha věci v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle § 243c odst. 1 a § 107 odst. 5 věty první o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu