25 Cdo 461/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Č. p., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení 4.875,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 61/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. října 2008, č.j. 19 Co 328/2008-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.142,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
žalobkyni 4.875,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž navrhl, aby dovolací soud podle § 243 o. s. ř. odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, a poté rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalovaného bylo odmítnuto, neboť je zjevně nepřípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jelikož napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 4.875,- Kč s příslušenstvím, tedy o peněžitém plnění nedosahujícím zákonné hranice 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena [§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Za situace, kdy žalovaný nebyl se svým dovoláním úspěšný, náleží žalobkyni náhrada nákladů dovolacího řízení vzniklých v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 342,- Kč odpovídající 19% DPH.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. března 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu