25 Cdo 4634/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce TEMPLUM-společenské hry s.r.o., Praha 5, Radlická 49, PSČ 15000, IČO:
257 76 941, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se
sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, IČO: 000 25 429, 2) JUDr. I. S., soudkyni
Městského soudu v Praze, Spálená 4, Praha 2, 3) JUDr. I. K., soudkyni Městského
soudu v Praze, Spálená 4, Praha 2, 4) JUDr. Z. S., soudkyni Městského soudu v
Praze, Spálená 4, Praha 2, o 208.262 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 108/2012, o odvolání žalobce proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 18. srpna 2014, č. j. Nco 99/2014-186, takto:
Řízení se zastavuje.
Usnesením ze dne 18. srpna 2014, č. j. Nco 99/2012-186, Vrchní soud v Praze
rozhodl, že soudci JUDr. J. K., JUDr. R. Š. a JUDr. A.V., členové senátu 30 Co
Městského soudu v Praze, nejsou vyloučení z projednání a rozhodování ve věci
vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 30 Co 274/2014.
Žalobce se domáhá, aby Nejvyšší soud uvedené usnesení zrušil. Vedle tvrzení, že
vrchní soud rozhodl o jím uplatněné námitce podjatosti nesprávně, žalobce také
mimo jiné uvádí, že poučení o nepřípustnosti podání opravného prostředku,
obsažené v napadeném usnesení, nepovažuje za správné.
Podle ustanovení § 16 odst. 1 o.s.ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne
nadřízený soud. Odvolání je ovšem opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu
prvního stupně (§ 201 o.s.ř.).
Pojem „nadřízený soud“ je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné
příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů,
nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „soud prvního stupně“ jej tudíž
zaměňovat nelze (srovnej též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června
1996, Plsn 1/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8,
ročník 1996, pod pořadovým číslem 48). Rozhoduje - li tedy vrchní soud o
vyloučení soudců krajského soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím soudu
prvního stupně.
Funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti takovému rozhodnutí
občanský soudní řád ani neupravuje; nepočítá s jinými odvolacími soudy, než s
krajskými soudy rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů a
vrchními soudy, rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů
jako soudů prvního stupně (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.prosince
2000, sp. zn. 31 Cdo 1425/98).
Podání žalobce nemůže být projednáno ani jako dovolání; to je totiž mimořádným
opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236
odst. 1 o.s.ř.), jímž není ani rozhodnutí nadřízeného soudu (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod pořadovým číslem
112).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky
řízení; Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104
odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu