25 Cdo 4846/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně: Mgr. D. K., zastoupená Mgr. Martinem Šedou, LL.M., advokátem se
sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1096/19, proti žalovanému: JUDr. V. F., advokát se
sídlem v Brně, Pellicova 20/2c, o 313.333,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 47/2007, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2014, č. j. 44 Co 148/2013-332,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2014, č.
j. 44 Co 148/2013-332, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního
stupně, není přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky nesměřují
proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené
rozhodnutí.
Dovolatelka ve sporu o náhradu škody způsobené výkonem advokacie ze
strany žalovaného vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně vyložil a aplikoval
ustanovení § 101 a 119 o.s.ř. a neodstranil tak nesprávnost postupu soudu
prvního stupně, který jednal v její nepřítomnosti. Dále namítá, že se odvolací
soud v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s námitkou
nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu § 157 o.s.ř. pro
nesrozumitelnost a nedostatečné odůvodnění. Je tedy zřejmé, že dovolatelka
uplatňuje námitky, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž lze v dovolacím řízení přihlédnout jen
tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé je založeno jednak na závěru, že zpětvzetím
dovolání, které nebylo ze zákona přípustné, neporušil advokát povinnost řádného
výkonu advokacie, jednak na zjištění, že žalobkyni škoda v uplatněné výši
nevznikla, protože takovou částku protistraně dosud nezaplatila. Dovolání
žalobkyně ve vztahu k těmto závěrům neobsahuje argumentaci, která by mohla ve
smyslu § 237 o.s.ř. založit přípustnost dovolání.
Namítá-li dovolatelka dále, že pro přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému
nebyly splněny podmínky podle § 142 o.s.ř., neboť závěr odvolacího soudu o
bezdůvodnosti žaloby a neúčelném protahování řízení ze strany žalobkyně nemá
oporu ve skutkovém základu, postrádají uplatněné námitky charakter právní
otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o.s.ř.). Nesměřují
proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému
skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř.
založit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu