U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně: I. K.,
zastoupená JUDr. Hynkem Applem, advokátem se sídlem Jiráskova 9, Přerov, proti
žalovanému: J. A., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného:
Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem
Pobřežní 665/21, Praha 8, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v
Prostějově pod sp. zn. 7 C 115/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2016, č. j. 44 Co 79/2016-1449, ve znění
opravného usnesení ze dne 26. 5. 2016, č. j. 44 Co 79/2016-1457, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení
6.413 Kč k rukám JUDr. Hynka Appla, advokáta se sídlem Jiráskova 9, Přerov, do
tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Žalobkyně se domáhala náhrady škody, jež jí měla vzniknout tím, že žalovaný
jako advokát pochybil při sepisu závěti a listiny o vydědění, a způsobil tak
jejich neplatnost. Žalobkyně se proto nestala dědičkou svého bratra, jehož
veškerý majetek připadl jeho dceři jako jediné zákonné dědičce. Žalobkyně
požadovala náhradu poloviny hodnoty dědictví.
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 30. 6. 2015, č. j. 7 C
115/2002-1202, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 1.085.077 Kč s
příslušenstvím, v částce 775.409,80 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl
o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 19. 9. 2001 za
účelem sepisu závěti a listiny o vydědění dcery navštívil v nemocnici v P.
bratra žalobkyně, který následujícího dne, tj. 20. 9. 2001, zemřel. Závěť
sepsaná ve prospěch žalobkyně, včetně listiny o vydědění, však byla shledána
neplatnou, neboť v rozporu s ustanovením § 476f obč. zák. vystupoval jako
svědek při jejím pořizování manžel žalobkyně. Znaleckým posudkem bylo rovněž
prokázáno, že zůstavitel byl v době podpisu závěti ve stavu, kdy mohl posoudit
následky svého jednání. Jelikož žalovaný jako advokát při sepisování závěti a
listiny o vydědění pochybil, odpovídá žalobkyni za škodu spočívající v tom, že
se nestala zůstavitelovou dědičkou. V řízení o náhradu škody bylo třeba
vycházet z tržní ceny nemovitostí, jež měla žalobkyně nabýt, a vzhledem k tomu,
že zůstavitel neuvedl, že vyděděni mají být i potomci jeho dcery, připadla by
žalobkyni nejvýše polovina z dědictví po zůstaviteli.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 4. 2016, č. j.
44 Co 79/2016-1449, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 5. 2016, č. j. 44 Co
79/2016-1457, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a
žalobkyni přiznal základ nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu
100 % s odkazem na konečné rozhodnutí samostatným usnesením. Odvolací soud
odmítl námitky žalovaného, neboť se opakují a již byly vypořádány předchozími
rozhodnutími odvolacího i dovolacího soudu v této věci. Námitky směřující proti
hodnocení důkazů a skutkovým závěrům jsou jen vlastní verzí vyhodnocení důkazů
žalovaným a již byly vyvráceny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012,
sp. zn. 25 Cdo 133/2011.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
spatřuje v řešení otázek hmotného a procesního práva, jež dosud nebyly v
rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, při jejichž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, dále jsou otázky
rozhodovány dovolacím soudem rozdílně a dovolacím soudem již vyřešené právní
otázky mají být posouzeny jinak. Konkrétně dovolatel uvedl, že má za to, že
řízení nebylo zahájeno řádně podanou žalobou, neboť advokát žalobkyně nebyl
platně zmocněn k jejímu podání pro konflikt zájmů. Za neobjektivní a
nevěrohodný označil znalecký posudek z psychiatrie a zpochybnil odbornost a
nestrannost znalkyně. Namítal nevěrohodnost svědků, nesprávný průběh jejich
výslechu i nepřipuštění výslechu dalších svědků jím navržených. Dále
nesouhlasil s neschválením smlouvy o nápomoci podpůrkyní – lékařkou, jež mu
měla pomáhat pro jeho zhoršený zdravotní stav. Dovolatel zpochybnil i závěry
odvolacího soudu, že uzavřel smlouvu o poskytování právních služeb se
zůstavitelem a že zůstavitel výslovně projevil, že listina obsahuje jeho
poslední vůli. Rozporoval také závěr odvolacího soudu, že částka 1.500 Kč
vyúčtovaná žalovaným za poskytnutí právních služeb představuje odměnu za sepis
závěti a listiny o vydědění. Rovněž vytkl soudu prvního stupně i odvolacímu
soudu, že nehodnotily důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. Navrhl, aby dovolací
soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a řízení buď zastavil, nebo aby žalobu
zamítl, či aby zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek okresního soudu a
věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby dovolací soud
odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
Ve vyjádření k dovolání uvedla žalobkyně, že napadený rozsudek je věcně správný
a dovolání by mělo být odmítnuto jako nepřípustné, neboť dovolatel
nezpochybňuje právní posouzení, nýbrž polemizuje se skutkovými zjištěními.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II
bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší
soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou –
účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), s právnickým vzděláním ve smyslu §
241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Důvody pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal
a nerozhodoval o něm samostatným usnesením (výrokem), neboť v nejkratším možném
termínu rozhodl přímo o dovolání, čímž odpadla potřeba rozhodování o návrhu na
odklad vykonatelnosti jakožto návrhu akcesorickém.
Ačkoli dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci, svými námitkami napadá pouze skutkové závěry, z nichž vycházely
soudy obou stupňů, vytýká jim nesprávné hodnocení provedených důkazů,
zpochybňuje odbornost a nestrannost znalkyně, správnost a úplnost znaleckého
posudku a domáhá se jiného hodnocení důkazů, které by vedlo k odlišným
skutkovým závěrům. S právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné
aplikace práva, nýbrž proto, že soud po právní stránce posoudil skutkový stav,
s nímž on nesouhlasí. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a
proti hodnocení důkazů včetně znaleckých posudků nejsou předmětem dovolacího
přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání.
Ve vztahu k námitce o neschválení nápomoci podpůrcem neuvedl dovolatel žádné
předpoklady přípustnosti dovolání a žádný dovolací důvod neuplatnil, dovolacímu
soudu tak neumožnil tuto námitku přezkoumat. Je však zřejmé, že na řešení této
otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Namítá-li dovolatel nesplnění procesních podmínek pro zahájení řízení, namítá
vadu řízení ve smyslu § 229 odst. 1 písm. d) o. s. ř., která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud může přihlédnout k vadám
řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. pouze tehdy, pokud je dovolání
přípustné. Z obsahu dovolání však vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání
podle § 237 o. s. ř. splněny nejsou, proto ani dovolací soud nemůže přezkoumat
vytýkané vady. Lze pouze doplnit, že dovolatel nenamítá, že zájmy zástupce byly
v rozporu se zájmy zastoupené žalobkyně, ale se zájmy dovolatele.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle
§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty
první,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má
žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení,
které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Ustanovený advokát žalobkyně
učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 21. 9.
2017, za který mu náleží odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky. Výše
odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle § 7 bodu 6, §
8 odst. 1 a § 12a odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů
a činí 5.000 Kč. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši
300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % náhrady DPH ve výši
1.113 Kč, celkem tedy výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.413 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 25 Cdo 4928/2017
Datum rozhodnutí: 20.12.2017
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Oprava rozhodnutí
Dotčené předpisy: § 164 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
25 Cdo 4928/2017-1680
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem ve věci
žalobkyně: I. K., zastoupená JUDr. Hynkem Applem, advokátem se sídlem Jiráskova
9, Přerov, proti žalovanému: J. A., za účasti vedlejšího účastníka na straně
žalovaného: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO
47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o náhradu škody, vedené u
Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 115/2002, o dovolání žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2016, č. j. 44 Co
79/2016-1449, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 5. 2016, č. j. 44 Co
79/2016-1457,
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, č. j. 25 Cdo 4928/2017-1651, se
opravuje tak, že:
výrok II. správně zní: „Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů
dovolacího řízení 6.413 Kč České republice – Okresnímu soudu v Přerově, do tří
dnů od právní moci tohoto usnesení.“
Odůvodnění:
Ve shora uvedeném usnesení Nejvyššího soudu došlo ke zřejmé chybě, když ve
výroku II bylo uloženo dovolateli, aby zaplatil žalobkyni náhradu nákladů
dovolacího řízení k rukám JUDr. Hynka Appla, přestože se jednalo o ustanoveného
advokáta, jehož náklady nese stát, a proto náleží náhrada nákladů dovolacího
řízení podle § 149 odst. 2 o. s. ř. České republice, jak vyplývá z obsahu
odůvodnění. Tuto chybu proto předseda senátu Nejvyššího soudu tímto usnesením
opravil podle § 164 a § 243c o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu